Úměra je to bohužel nepřímá, a tak se Pešánovi boys z olympiády pakovali v nejkratším možném čase. Už po čtyřech zápasech, bez jediné výhry v základní hrací době. Po bezradných, nepřesvědčivých výkonech.
Nebyl to příjemný pohled, když nás už v osmifinále vypoklonkovali Švýcaři. Země, na niž stále pohlížíme tak trochu jako na druhou hokejovou kategorii. Tou jsme se ale stali sami a olympiáda tomu dala oficiální razítko. Poslední medaili na velkém turnaji jsme naposledy brali před deseti lety, teď jsme však našli nové dno: už se neproplazíme ani do čtvrtfinále. Český hokej nemá vizi, výchova mladých jde od deseti k pěti, spíš skoro k nule. Jen samé řeči, změna nikde.
Ilustrace: Richard Cortés
Krátce poté, co hokejové peklo minulé úterý sežehlo vypelichaného českého lva, se otevřelo další inferno. A také to byl útrpný pohled. K řečnickému pultu se v Poslanecké sněmovně postavil Tomio Okamura. A šest hodin k němu nikoho nepustil. Sáhodlouhým projevem zahájil druhý díl obstrukcí, jejichž cílem bylo zabránit projednání a schválení novely pandemického zákona.
Koaliční poslanci kroutili hlavou, šéf Pirátů Ivan Bartoš si na Twitteru rýpl, že náklad na jednu „Okamurohodinu“, kdy blokuje sněmovnu, je přes 700 tisíc korun. Co na tom, že šéf SPD pouze chytře využívá možností, které mu jednací řád nabízí a k nimž – dlužno podotknout – sahala i současná vládní koalice, když byla ještě opozicí.
Do téhle pasti se ovšem vládní partaje vehnaly samy a dobrovolně. V zápase o pandemický zákon předvedly stejně bezradný a nepřesvědčivý výkon jako Pešánova skvadra na olympiádě, byť nakonec uspěly. Náklady na „Okamurohodiny“ jdou tedy jednoznačně za koalicí.
Je sice hezké, že se Fiala a spol. ohánějí mantrou sto osmičkové většiny ve sněmovně, a tudíž mají pocit, že destruktivní opozici stačí vyignorovat. Jenže k čemu to je dobré, když po první sérii obstrukcí protlačí zmíněný zákon do Senátu, který jí ho ale skopne ze stolu? Ano, přesně ten stejný Senát, kde mají vládní strany absolutní většinu. „Spolu máme šanci“, ale netrefíme při ní ani prázdnou branku a naopak při vlastní přesilovce pět na tři sami inkasujeme. Jen kvůli téhle politické neschopnosti může Tomio Okamura jít do prodloužení, kde papírově silnějšího rivala válcuje.
V hokeji by se tomu řeklo prokoučovaný zápas. Sérií hloupých chyb přepustíte iniciativu soupeři, a už se vezete. Neschopnost naordinovat účinnou taktiku v situaci, kdy dominujete utkání, tedy oběma komorám parlamentu, korunují minely jako hlasování o prodloužení jednání do nočních hodin, které však prosadíte až po uplynutí „základní hrací doby“. To je jako vsítit gól po siréně. Možná si koaliční zákonodárci neuvědomují, že do nohy střílejí jen sami sebe. A že jsou to oni, kdo umožňuje opozici sbírat body do tabulky.
Pro premiéra Petra Fialu to není příjemná zpráva. Nejde tu primárně o pandemický zákon, zda je potřebný, či zbytečný, dobrý, nebo mizerný. Cirkus okolo něj především odhalil, že vláda si nemůže být papírovou většinou v obou parlamentních komorách vůbec jistá. Pokud Fiala chce víc než jen vítězství v prodloužení či na nájezdy, musí na herní taktice pořádně zapracovat. Na rozdíl od trenéra Pešána má štěstí, že pandemický zákon není ve sněmovním play-off definitivním koncem.
•
