Ještě před pár dny rozdmýchal americký prezident Donald Trump globální obchodní konflikt sérií sweeping tariffs neboli plošných cel, které zasáhly desítky zemí světa. Nyní však Trump nečekaně zařadil zpátečku a oznámil 90denní pozastavení většiny nových cel. Během této pauzy budou platit jen snížená „reciproční“ cla ve výši 10 % namísto původně plánovaných násobně vyšších sazeb. Výjimkou je Čína, na jejíž dovozy Trump naopak vystupňoval clo až na 125 % s odvoláním na „nedostatek respektu, který Čína projevila vůči světovým trhům“. Tento náhlý obrat přichází po týdnu otřesů na finančních trzích a sílícího tlaku z byznysových i politických kruhů. Co konkrétně přimělo Trumpa ustoupit z kurzu, který ještě počátkem týdne sám sebevědomě razil?
Trumpova změna postoje přišla v atmosféře paniky na americkém dluhopisovém trhu. Během prvních dnů celní války investoři masivně vyprodávali americké státní dluhopisy, což vedlo k prudkému růstu výnosů a vážným poruchám na trhu. Výnos 10letého vládního bondu se v jednu chvíli zvýšil o více než 40 bazických bodů a mířil k největšímu týdennímu nárůstu od roku 2001, zatímco 30letý výnos vyskočil o 60 bazických bodů – nejvíce od roku 1981. Takové pohyby jsou mimořádné a signalizují, že trh přestal fungovat normálně: místo obvyklého chování v dobách nejistoty (kdy investoři naopak kupují bezpečné státní dluhopisy) docházelo k jejich hromadnému výprodeji, připomínajícímu první týdny pandemické finanční krize. Důvodem nebyla jen panika, ale i nucené výprodeje – například hedgeové fondy musely kvůli margin call uzavírat tzv. basis trades a prodávat americké bondy, což výprodej dál zrychlovalo.
Pro americkou vládu šlo o varovný signál: dluhopisový trh financuje státní dluh a jeho kolaps by ohrozil nejen ekonomiku, ale i schopnost vlády půjčovat si za únosných podmínek. Prudké zvýšení výnosů totiž prodražuje úvěry pro firmy i domácnosti a zároveň může trestat vládu zvýšením nákladů na obsluhu státního dluhu. Jestliže investoři ztratí důvěru a vyhlásí Washingtonu pomyslnou stopku (tzv. „bond vigilantes“ začnou politika trestat výprodejem dluhopisů), může být financování vlády rázem bolestivě drahé. Přesně toho se regulátoři obávají – jakmile se finanční krize přelije na trh s americkými Treasuries, může dojít k ucpání tržního potrubí, které by nakonec musela rozhýbat centrální banka. Federální rezervy již naznačily, že bedlivě sledují varovné známky jako mizení likvidity či “výpadky” na výnosové křivce. Není divu, že pokračování obchodní války a s ní spojeného výprodeje amerických dluhopisů vzbuzovalo čerstvé obavy o stabilitu ekonomiky – a to i přímo v Bílém domě.
Couvnutí pod tlakem dluhopisové paniky
Sám prezident Trump připustil, že situace na dluhopisovém trhu byla jedním z impulzů ke změně kurzu. „Trh s dluhopisy je ošemetná věc. Viděl jsem včera v noci, že lidé začínají být trochu nervózní,“ prohlásil Trump ve středu s odkazem na prudký výprodej amerických bondů. Podle zdrojů z Bílého domu Trump v posledních dnech bedlivě sledoval kolísání trhů, zejména když propad cen dluhopisů vyvolal nové pochyby o ekonomické stabilitě. Jeho poradci se jej snažili ubezpečit, že celní eskalace je součást vyjednávací taktiky, ale prezidentova ochota snést další otřesy byla zjevně omezená. Zatímco ministr financí Scott Bessent navenek popíral, že by ústup od cel znamenal kapitulaci před trhem – podle něj šlo o promyšlené „vytvoření maximální páky pro vyjednávání“ – Trumpův vlastní komentář o “nervózních lidech” na trhu dluhopisů naznačil pravý opak. Panika investorů zkrátka dosáhla bodu, kdy už ji nebylo možné ignorovat.
Výprodej akcií a hrozba recese
Napětí se neomezilo jen na dluhopisy – americké akciové trhy zažily strmý pád v reakci na Trumpovu celní ofenzívu. Jeho oznámení nových cel (označované Trumpem za „Den osvobození“ pro americký obchod) minulý týden vystrašilo trhy natolik, že z globálních burz vymazalo během dní hodnotu v řádu bilionů dolarů. Hlavní indexy na Wall Street se propadly do volného pádu a volatilita vystoupala na nejvyšší úroveň za poslední roky. Obavy z recese začaly rychle stoupat – analytici investiční banky JPMorgan Chase odhadovali pravděpodobnost americké recese na 60 % a ředitel JPMorgan Jamie Dimon varoval, že pokud by obchodní válka eskalovala dál, je „recese pravděpodobným výsledkem“. Znejistělí investoři se zbavovali rizikových aktiv a firmy začaly odkládat investice kvůli rostoucí nejistotě. „Clo představuje problém nejen v tom, že klesne objem zboží dováženého do USA. Zároveň se zhorší podnikatelské klima, firmy utlumí investice,“ upozornil ekonom Vít Hradil na širší dopady protekcionistické politiky
Trump, který se dlouhodobě pyšnil růstem burzovních indexů, tak čelil riziku, že mu prudký pokles akcií podlomí politickou podporu. Ještě ve středu ráno se snažil veřejnost uklidnit a na své sociální síti Truth Social nabádal Američany, aby „zůstali v klidu“, zatímco on „bojuje za spravedlivý obchod“. Jenže pokračující propady trhů a sílící chaos – od odvety Číny až po výprodej amerických dluhopisů – nakonec prezidenta přiměly k ústupku. „Myslím, že lidé trochu zpanikařili… Začali být ustrašení,“ hodnotil Trump s odstupem několikadenní turbulenci. Bylo zřejmé, že pád akcií na Wall Street a hrozba, že by Trumpova obchodní politika mohla uvrhnout zemi do recese v prvním roce jeho nového volebního období, vytvořily silnou motivaci ke zmírnění kurzu.
Otočka v celní politice přinesla okamžitou úlevu: jen několik minut po oznámení 90denní pauzy vymrštil optimismus akciové indexy strmě vzhůru. Dow Jonesův index posílil o bezmála 8 % a širší S&P 500 dokonce o 9,6 %, což byl jeho nejlepší den od roku 2008. Během jediného dne tak trh smazal velkou část ztrát – jedná se o výmluvnou připomínku, jak negativní byla nálada investorů ještě pár hodin předtím. Reakce trhů na Trumpovo couvnutí tak paradoxně potvrdila původní obavy: široká obchodní válka budila strach, zatímco náznak smíru přinesl euforii. Právě vidina možného finančního otřesu a ekonomického poklesu bezpochyby patřila k hlavním důvodům, proč Trump, známý svou tvrdou rétorikou, tentokrát ustoupil.
Tlak byznysu a varování ekonomů
Hlasité volání po zmírnění cel nepřicházelo jen z anonymních tržních grafů – ozvali se i konkrétní lídři amerického byznysu. Už během víkendu a na začátku týdne probíhala intenzivní zákulisní snaha přimět Trumpa ke změně kurzu. Šéfové velkých firem a průmyslové svazy lobbovali u Bílého domu s varováním, že dlouhodobá obchodní válka tvrdě zasáhne ekonomiku. Podle informací médií strávili významní CEO a lobisté poslední dny apelováním na každého, kdo měl k prezidentovi blízko, aby mu tlumočili data o škodách, jaké by vleklý celní konflikt přinesl různým sektorům. V úterý se například na Fox Business Network objevil již zmíněný šéf banky JPMorgan Jamie Dimon, tradičně respektovaný v republikánských kruzích. Naživo v televizi konstatoval, že pokud bude obchodní válka pokračovat, americká ekonomika téměř jistě sklouzne do recese. Tyto komentáře neunikly prezidentově pozornosti – Trump sám přiznal, že sledoval Dimonovo vystoupení a následně se setkal i se zakladatelem investiční společnosti Charlesem Schwabem, aby vyslechl obavy finančních trhů.
Negativní důsledky cel začínaly pociťovat i konkrétní americké firmy. Technologický gigant Apple údajně urychleně letecky dovážel celé zásilky iPhonů z Číny a Indie, aby předešel dopadům cel. Automobilky varovaly před zdražením komponentů a farmáři si stěžovali na odvetná opatření, jež dusí odbyt jejich produkce. Dokonce i finanční sektor pocítil ochlazení – CEO Dimon uvedl, že JPMorgan kvůli antiamerickým náladám v zahraničí přišla o několik velkých dluhopisových obchodů, protože zahraniční klienti „raději využili lokální banku než americkou“. To je konkrétní ukázka toho, jak Trumpova politika vyvolala nevoli mezi spojenci a obchodními partnery. „Wall Streetští bossové se obávají protiamerické reakce, jakou vyvolává Trumpova obchodní válka,“ hlásal titulek finanční rubriky Reuters. Francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce vyzval evropské firmy, aby kvůli nejistotě kolem amerických cel odložily plánované investice v USA. Hospodářský tlak na Washington se tak násobil – kromě domácích firem dávali nespokojenost najevo i zahraniční investoři a vlády.
Trumpova administrativa nejprve tyto signály bagatelizovala. Ještě ve středu dopoledne ujišťoval ministr financí Bessent v TV, že bondový trh se uklidní a že na výprodejích nevidí nic systémového. Poradci Bílého domu navenek trvali na tom, že tvrdá celní taktika je promyšlená hra s cílem dostat ostatní země k jednacímu stolu. Zákulisní informace však svědčí o opaku: prezident byl zaskočen rozsahem negativních reakcí a během několika dní vyslyšel hlasy, které jej nabádaly k ústupu. Jeden z účastníků interních debat v Bílém domě popsal Trumpovo rozhodování slovy: „Scott Bessent teď sedí za volantem“ – ministerstvo financí prý převzalo otěže a přesvědčilo prezidenta, aby zmírnil globální konflikt a soustředil se jen na nátlak vůči Číně. Trump tak nakonec dal na radu ekonomického křídla svých poradců a byznysových autorit, čímž překročil vlastní instinkt „jít do plných“. Uvědomil si zřejmě, že žádný prezident nemůže ignorovat jednotný front odporu finančních trhů, velkého byznysu i politických spojenců, aniž by riskoval vážnou ekonomickou krizi.
Vzpoura republikánů: politika vs. realita
Pro Donalda Trumpa, který si zakládá na image neochvějného vyjednavače, muselo být ustoupení o to těžší, že přišlo pod tlakem i z jeho vlastní politické základny. V Republikánské straně se totiž začal zvedat odpor proti dalšímu vyhrocování celní války. Mnozí konzervativci tradičně podporují volný obchod a znepokojovalo je, že Trumpova agresivní cla dopadají na americké farmáře, průmysl i spotřebitele – tedy na voliče, na nichž republikáni závisí. Několik vlivných zákonodárců GOP intervenovalo přímo u Trumpa nebo jeho týmu s prosbou, aby cla přehodnotil. Například texaský senátor Ted Cruz varoval, že vleklá obchodní válka by byla „katastrofální“, a osobně naléhal na prezidenta, aby „naslouchal hlasům andělů, ne ďáblů“ – obrazně tak vybízel Trumpa, ať dá na umírněné rady a ignoruje našeptávače podporující eskalaci. Podle zákulisních zpráv byli Cruz a další senátoři s Bílým domem v úzkém kontaktu a už od víkendu měli signály, že by mohlo dojít ke změně směru. Jeden nejmenovaný republikánský zákonodárce uvedl, že varianta 90denní pauzy cel se diskutovala už několik dní, jen se čekalo, zda Trump „ubere všem najednou, nebo postupně“ – a čínská tvrdá odveta nakonec rozhodla.
Tlak z Kongresu nebyl veřejně okázalý, ale o to důraznější v soukromí. Trumpovi spojenci mu připomínali, že volby nelze vyhrát s potápějící se ekonomikou a že dějiny varují před neblahými konci obchodních válek. Dokonce i někteří členové Trumpova nejužšího kruhu připouštěli, že prezident zašel příliš daleko a musí zvolit únikovou cestu. Podle zdrojů Politico se o víkendu v jeho rezidenci na Floridě sešla skupina poradců v čele s ministrem financí Bessentem, aby mu předložili plán „off-ramp“, tedy kontrolovaného vycouvání z krize. Výsledkem těchto intervencí byla středeční otočka. Trump sice navenek trvá na tom, že neustoupil kvůli zmatkům, které sám vyvolal, ale kvůli úspěšné taktice – prohlásil, že pauza na clách dává prostor k vyjednání „skvělých dohod“ a že tvrdý postup jen donutil ostatní jednat. Jenže i tím vlastně přiznal, že původní „maximální otvírací nabídka“ v podobě cel na celý svět nebyla dlouhodobě udržitelná. Jak trefně poznamenal obchodní expert William Reinsch z Centra pro strategická a mezinárodní studia, tato náhlá změna „je příšerný způsob řízení. Ukazujete tím lidem, že jsme jako partner nespolehliví – jednou tak, podruhé onak. Je to jízda na horské dráze“.
Opozice z řad Demokratů Trumpův krok přivítala jen vlažně a kritizovala chaos uplynulých dní. „Vypadá to, že váš šéf vám právě podtrhl koberec pod nohama a pozastavil cla, tu daň na americký lid. Žádná strategie, vy jste se to dozvěděl před třemi vteřinami, všichni jsme to viděli,“ řekl demokratický kongresman Steven Horsford obchodnímu zmocněnci Jamiesonu Greerovi, který se o pauze cel dozvěděl přímo během slyšení v Kongresu. Podobná vyjádření ilustrují, jak neorganizovaně Trumpova vláda působila – jeden den zavádí cla, druhý den je brzdí, zatímco spojenci i soupeři reagují zmatkem či protiopatřeními. Tato ztráta důvěryhodnosti může USA do budoucna oslabit, neboť obchodní partneři si nemohou být jisti, zda dohodnuté příměří vydrží. Trumpova politická otočka ale současně ukazuje, že i on má své limity: když hrozí vážné ekonomické škody a politické ztráty, je ochoten ustoupit, byť to znamená popřít vlastní bojovnou rétoriku.
Úleva pro spojence, nejistota pro budoucnost
Trumpovo rozhodnutí pozastavit většinu cel přineslo vydatnou úlevu také zahraničním spojencům a obchodním partnerům USA, včetně Evropské unie. Ta se měla stát terčem 20% amerického cla na dovoz, což v Bruselu vyvolalo ostrou reakci – členské státy EU právě ve středu schválily první balík odvetných cel proti USA zaměřených na americkou ocel, hliník a další produkty. „Evropa tuhle konfrontaci nezačala. Nemusíme nutně oplácet, ale pokud to bude nezbytné, máme silný plán a použijeme jej,“ prohlásila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na Trumpovy kroky. Ještě před oznámením pauzy tak svět směřoval k vzájemnému zvyšování bariér, do něhož se zapojila nejen Čína (ta zvedla svá odvetná cla na 84 % ale i tradiční spojenci USA jako Kanada nebo země EU. Situace začínala vážně hrozit sklouznutím globální ekonomiky do recese, což nikdo soudný nechtěl dopustit. Není divu, že zpráva o dočasném smíru byla v evropských metropolích přijata s úlevou.
Současně ale Evropa zůstává obezřetná. Trump dal jasně najevo, že pauza je jen dočasná a má vynutit jednání: „Jsme ochotni dohodnout se s každou zemí včetně Číny,“ uvedl prezident po oznámení ústupku. Washington tak nyní usedne k jednacím stolům se svými partnery – a v sázce bude i osud evropských exportérů. Pro Českou republiku a další otevřené ekonomiky závislé na vývozu je klíčové, aby se celní konflikt dále neeskaloval. ČR patří podle analýz mezi země, které by globální obchodní válka zasáhla nejhůře – slovenská centrální banka odhaduje, že český HDP by v důsledku eskalace obchodních sporů mohl v letech 2025–2027 kumulativně klesnout až o 2,7 procentního bodu oproti původním prognózám. „Trumpova cla prakticky znemožňují dosažení dvouprocentního růstu HDP v letošním roce. Ekonomika pravděpodobně poroste jen o 1,6 %, “ uvádí ve svém komentáři ekonomka Helena Horská z Raiffeisenbank. Další experti varují, že pokud by se situace vyhrotila, české hospodářství by v následujících pěti letech mohlo přijít o 120–150 miliard Kč neuskutečněného výkonu kvůli omezenému obchodu a nižším investicím firem. I premiér Petr Fiala svolal mimořádné jednání vlády k řešení dopadů amerických cel a prohlásil, že „celní válka s USA poškodí úplně všechny. Je potřeba činit operativní kroky k ochraně českých firem“. Evropské vlády i centrální banky tedy zůstávají ve střehu – představitelé ECB ujistili, že jsou „plně mobilizováni“ k zajištění stability eurozóny, a například Japonsko a Kanada se dohodly na spolupráci pro uklidnění situace na trzích.
Otevřené otázky
Trumpovo dočasné ustoupení z cel představuje výrazný obrat, který uklidnil bezprostřední bouři na trzích, ale zároveň otevřel řadu otázek. Podaří se během příštích tří měsíců vyjednat nové obchodní dohody, nebo po vypršení lhůty vypukne celní válka nanovo? Čína zatím nejeví ochotu ustoupit – naopak označila americké hrozby za „vyděračské“ a slíbila bojovat „až do konce“. Trump sice věří, že i Peking nakonec „bude chtít uzavřít dohodu“, avšak s 125% clem na čínské zboží a 84% odvetou ze strany Číny je pole zaminované. Také spojenci z EU dávají najevo, že si vynutí respekt – připravené protiopatření Bruselu na americká cla v hodnotě 21 miliard € je toho důkazem. Dočasné příměří tak může být křehké.
Jisté je, že chaos posledních dnů zanechal na globální ekonomice šrámy. Důvěra investorů byla otřesena a americká vláda utrpěla reputační škody – mnozí partneři nyní USA vnímají jako rizikového a nevyzpytatelného aktéra. Pokud se Trumpovi nepodaří proměnit 90denní pauzu v trvalejší obchodní smír, mohou se výprodeje na trzích vrátit se stejnou silou. Napětí na dluhopisovém trhu sice polevilo, ale výnosy zůstávají zvýšené a hrozba „stávky kupců“ amerických dluhopisů (tedy scénáře, kdy domácí i zahraniční investoři přestanou financovat rostoucí americký dluh) není zažehnána. Klíčovou otázkou proto zůstává: poučil se prezident Trump z tohoto varování trhů, nebo půjde po čase opět do konfrontace? Odpověď na ni bude důležitá i pro Evropu a Česko. Aktuální odklad cel sice odvrátil bezprostřední riziko prudkého zpomalení světové ekonomiky, ale nejistota přetrvává. Evropské firmy i politici tak balancují mezi úlevou a obavami, co přinesou další měsíce. Jak trefně shrnul jeden nejmenovaný americký finanční manažer: „Výhoda americké ekonomiky se eroduje“ – investoři i obchodní partneři nyní vážně zvažují, zda se nepoohlédnout jinde. Trumpova celní politika tak již nyní změnila světový byznysový sentiment. To, zda bude její konečnou bilancí vyjednaný kompromis, nebo dlouhodobé škody, ukáží nadcházející týdny a měsíce.
•
