Jestli konec uhlí v Česku přináší nějakou příležitost, pak v obnově území po těžbě. První na řadu přichází lom ČSA na Mostecku, kde nedávno ukončila těžbu Severní energetická. Nový přístup k rekultivaci dává v souladu s rozhodnutím vlády méně prostoru buldozerům a betonu a více přírodě. Výsledkem bude nejen vyšší biodiverzita území, ale i budoucí úleva pro napjaté veřejné rozpočty.
Nic vám neřekne víc o starém a novém přístupu k rekultivaci území po těžbě uhlí než vyjádření bývalého primátora mostu a současného senátora Jana Paparegy: „Za jezero Most jsme rádi, ale druhé takové už by bylo ekonomicky i vodohospodářsky neúnosné. Je to jeden velký výparník, jen dopouštění stojí ročně 15 milionů korun. Vytváření jezera bylo navíc dost technicky složité. Je na místě se z toho poučit a v případě jezera ČSA postupovat jinak.“ Nic to nemění na tom, že jezero Most plní skvěle rekreační funkci, ovšem druhé takové si zjevně z vodohospodářských i ekonomických důvodů nemůžeme dovolit.
Že na Mostecku není dostatek vody, se ví už dlouho a významně to ovlivní plány tvorby jezer po těžbě uhlí v severních Čechách. Již v roce 2017 si vláda dala za úkol uchopit budoucí správu plánovaných jezer a jejich společenského a ekonomického užitku. Hledání nového účelu, zejména v oblasti vody postupně potvrzovalo, že dosavadní koncepce je neudržitelná a nákladná. Konkrétně pro zbytkovou jámu lomu ČSA to v konečném důsledku znamená menší jezero napouštěné samovolně, nikoliv řízeně.
Když už bylo zřejmé, že se plány budou tak jako tak překopávat, vzalo se to z gruntu a do debaty o nové krajině po těžbě se zapojila tři ministerstva, ekologové, ochránci přírody, dotčené obce, Agentura ochrany přírody a krajiny, ale také energetici a spousta dalších subjektů. V rámci ministerské pracovní skupiny vznikla od roku 2021 celá řada odborných studií, jejichž vyhodnocením stanovila multikriteriální analýza zejména pro lom ČSA, ale i jiné lomy tři rozvojové scénáře – energetický, ekologický a kompromisní balanční. V případě lokality ČSA se liší především v podílu, jaký dává prostor moderním energetickým zdrojům a jaký přírodní obnově, neboli sukcesi. V Česku jsme málokdy svědky tak intenzivní, rozsáhlé, vyvážené a věcné diskuze napříč rezorty a týmy odborníků.
Před dvěma lety vláda schválila balanční variantu pro jezero ČSA, která část krajiny vyčleňuje na energetiku, ale zároveň zvyšuje podíl přírodní obnovy. A to natolik, že se v Podkrušnohoří zrodí největší sukcesní projekt v české historii. V lokalitě vznikne chráněné území o rozloze 11 kilometrů čtverečních s o něco menším přirozeně napouštěným jezerem. Rekultivaci v něm po zaměstnancích těžební společnosti převezmou přirozené přírodní procesy. Je třeba doplnit, že příroda se činí už teď – biologické průzkumy na ČSA napočítaly 1500 živočišných a rostlinných druhů, z toho přes 300 ohrožených a přes 100 zvláště chráněných.
Z ekonomického pohledu lze přitom ocenit, že matka příroda pracuje zdarma. Veřejné rozpočty na tom vydělají dvojnásobně, stát jakožto koncový uživatel krajiny totiž ušetří na provozních nákladech a dotčené obce mohou počítat s penězi, které těžební společnost nebude muset vynaložit na náklady investiční, naopak je převede státu. V této souvislosti se v médiích objevila spousta zavádějících či zcela mylných částek, což lze do značné míry přičíst faktu, že financování rekultivací není úplně triviální problematika.
Každá těžební společnost musí ze zákona vytvářet ve svém majetku finanční rezervu na zahlazení těžební činnosti, tedy na sanace a rekultivace dotčeného území. Protože tyto práce většinou probíhají souběžně s aktivní těžbou a protože představa státu o výsledné podobě krajiny se může postupně měnit s ohledem na proměnu společenských hodnot, ale i odborných poznatků, přirozeně se aktualizují nejen plány obnovy území, ale i výše rezervního fondu.
V případě lomu ČSA byla taková aktualizace naposledy provedena v roce 2016 a ocenila zbývající rekultivační práce na téměř 3,9 miliardy. Kč. Od té doby proběhla významná část těchto rekultivací a v roce 2023 byl odhad zbývajících nákladů snížen na bezmála 2,3 miliardy Kč. Následně však byly zohledněny požadavky státu na změnu přístupu k rekultivacím a báňský úřad nyní schvaluje plán sanací a rekultivací s oceněním budoucích prací na 1,8 miliardy.
Uspořené prostředky, které plynou primárně z přírodní obnovy – sukcese, se zavázala společnost Severní energetická poskytnout po zdanění státu, a to ve formě pozemků a příspěvku okolním obcím prostřednictvím smlouvy se Státním fondem životního prostředí.
„Přesná výše finanční úspory bude známa až po schválení plánu sanací a rekultivací ze strany Českého báňského úřadu. Řádově by se mělo jednat o stovky milionů korun. Je to vlastně nejlepší win-win situace, kdy těžařská firma dostojí svým závazkům, příroda se postará o obnovu území a místní obce získají prostředky na svůj rozvoj po ukončení těžby. Půjde o obce, které se nachází ve stejném katastru jako lom ČSA,“ shrnul už na začátku loňského roku ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Změna v přístupu k rekultivaci lomu ČSA tak přinese nejen finanční úsporu pro stát z titulu budoucího dopouštění jezera a údržby pozemních ploch, ale i poměrně významné prostředky pro dotčené obce.
Metoda sukcese se v českých podmínkách uplatňuje v návaznosti na dobré zkušenosti především z Německa a dalších západních zemí už od roku 2013, a to především v prostorách vytěžených pískoven a kamenolomů. Kromě brzké přístupnosti krajiny, maximalizace biodiverzity a přírodní hodnoty a ekonomické výhodnosti patří mezi další výhody nového plánu také vznik přirozeného rezervoáru vody s pozitivním dopadem na místní hydrologické poměry. Záměr ekologické obnovy byl od počátku koncipován tak, aby neomezil ostatní, zejména energetický, potenciál území. V lokalitě ČSA se jedná zejména o energetiku v podobě fotovoltaických elektráren nebo zvažované přečerpávací elektrárny. Území tak může do budoucna plnit jak ekologickou tak ekonomickou funkci.
•
