Když evropskou energetiku řídí úroda jeřabin v Rusku

V případě tuhé zimy budou ceny elektřiny, jaké Evropa nezažila. Jedním z důvodů aktuální energetické krize je vyřazování stabilních a na počasí nezávislých zdrojů energie.

Ilustrace: Richard Cortés

Ceny energií se vydaly na nevídanou vysokohorskou túru. Americká agentura Bloomberg nedávno varovala Evropu, že jí při nepříznivém počasí hrozí v nadcházející zimě blackout. Jde o pouhé strašení fosilní lobby, nebo jsme ve směřování evropské energetiky dospěli natolik daleko, že nezbývá, než se modlit za vítr? Každopádně to vypadá, že letošní zima bude k nezaplacení.

Emisní povolenka 60 eur za tunu, silová elektřina 160 eur za megawatthodinu (MWh), plyn 70 eur za MWh. I tento mastný ceník nabízí letos na podzim evropský energetický trh. Ceny energií začínají být neúnosné i pro koncové zákazníky, proto Španělsko, Řecko a Francie zavádějí kompenzace pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou.

Velké věci se dějí ve Velké Británii. Uhelná elektrárna West Burton A obnovila provoz, jeden z největších výrobců hnojiv zastavil výrobu, dodavatelé energií kolabují a země zvažuje otevření hlubinného dolu na uhlí i návrat k třídennímu pracovnímu týdnu. V Německu se objevily až donedávna nepředstavitelné pochybnosti, zda je předčasný konec jádra dobrý nápad. Země se totiž navzdory gigantickým investicím do obnovitelných zdrojů energie (OZE) musela v první polovině roku opět spolehnout na uhlí, protože málo foukalo.

Na pouhé strašení to nevypadá, evropská energetika vstupuje před zimou do rozsáhlé krize. A prvním průvodním znakem je dramatický růst cen emisních povolenek a energií.

Padesát Temelínů za pět let

„Brusel nechal z trhu část povolenek stáhnout, aby je zdražil a urychlil dekarbonizaci. Do hry se ale vložili spekulanti a pomáhají vyhnat cenu povolenky k novým rekordům. Evropská unie i členské země proto musejí řešit, jak domácnostem přispějí z veřejných peněz na nový a další dluh na účet za plyn či elektřinu. To je ale vlastně kapitulace. Jde o přiznání, že se sociální inženýři v Bruselu přepočítali a situace se vymkla jejich kontrole. V podstatě jde o stejný problém, jako když v ČSSR nebyl k dostání toaletní papír,“ vysvětluje ekonom Lukáš Kovanda.

„Extrémně drahý plyn vede k odstavování plynových elektráren, které se ani při současných vysokých cenách elektři­ny nevyplatí provozovat. Obávám se, že situace bude eskalovat. Německo letos odstaví jedenáct uhelných elektráren s celkovým výkonem 4800 megawattů a v prosinci navíc definitivně vypne i čtyři tisíce megawattů v jaderných elektrárnách. V případě tuhé zimy budou ceny elektřiny, jaké Evropa nezažila,“ sdělil ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek.

Experti se shodují, že jedním z důvodů aktuální energetické krize je systematické vyřazování stabilních a na počasí nezávislých zdrojů energie. Nejvíc je to vidět na uhlí. Podle databáze Europe Beyond Coal bylo za uplynulých pět let odstaveno v Evropě více 160 uhelných elektráren s celkovým instalovaným výkonem téměř 50 gigawattů (GW), což odpovídá 50 blokům Temelína.

„Energetika potřebuje stabilitu a instalovaný výkon stabilních zdrojů v Evropě povážlivě klesá. Utlumuje se nejen uhlí, ale i jádro ve Francii či Německu. Riziko blackoutu začíná být poměrně reálné, proto se jím na katedře intenzivně zabýváme,“ říká Zdeněk Müller, který se na Fakultě elektrotechnické ČVUT specializuje na energetickou bezpečnost a elektrické sítě.

A dodává: „Když mluvím o stabilitě, nemám na mysli pouze stabilitu technickou, ale také ekonomickou či politickou. Z těchto důvodů považuji za stabilní zdroje především jádro a uhlí, ale už bych se trochu bál mezi ně zařadit plyn. U něj totiž nikdy nevíme, zda ho budeme mít v zimě dostatek.“

Systém jen pro příhodné počasí

V polovině letošního roku upozornili analytici švýcarské společnosti Axpo Solutions, že kvůli chladnější a delší minulé zimě se evropské zásobníky se zemním plynem vyčerpaly na 25 procent pod pětiletým průměrem. „Pokud by se energetika EU více opírala o spolehlivější fosilní zdroje nebo o jádro, současný obrovský cenový růst by nenastal,“ myslí si ekonom Lukáš Kovanda. Podle něho „v Evropě letos málo foukalo, takže přetrvává nedostatek elektřiny z větrníků. V Norsku zase málo pršelo, tudíž je málo elektřiny z vody. EU proto jako málokdy jindy zůstává odkázaná na ruský plyn.“

A dodává: „Akcie Gazpromu, většinově ovládaného Kremlem, v těchto dnech boří jeden historický cenový rekord za druhým. Kreml bohatne a vrcholní představitelé podniku vzkazují EU, že se urodilo málo jeřabin, což podle ruské pranostiky předznamenává tuhou zimu. Takže si letos nechají plyn pro sebe a Unii jej dodají málo. Opravdu to tak říkají. Zelená politika EU je světu k smíchu. Jakkoli potupné je, že se energetika EU bude řídit úrodou jeřabin v Rusku, Brusel to tak chtěl, přestože ho prozíraví lidé varovali.“

Zatímco tradiční energetika v Evropě skomírá, OZE zažívají dlouhodobý boom a tlak na dekarbonizaci symbolizovaný Zelenou dohodou jim věští ještě zářnější budoucnost. Touto cestou směřujeme k čistšímu vzduchu a možná i kýžené klimatické neutralitě, energetici se však domnívají, že vytváříme systém, který bude výborně fungovat jen za příhodného počasí. Jinými slovy, pěstujeme energetiku, která se specializuje na léto, ale je naprosto nepoužitelná v zimě.

Tento problém dobře ukazuje vývoj v Německu, které chce odejít co nejdříve jak od jádra, tak od uhlí a zároveň mohutně investuje do OZE. „Mimo náš obor si málokdo uvědomuje, že trh s elektřinou není jako trh s auty, který umožňuje skladování. Němci žijí v iluzi, že když jim hodně nafouká a vyrobenou energii někam dodají, pak ji někdy dostanou zpátky. Ale tak to technicky nefunguje. Akumulace elektřiny je stále velmi omezená a Evropa na ni není připravená,“ říká Zdeněk Müller.

A upozorňuje, že vývoj v Německu má zásadní dopad nejen na Česko, ale i na zbytek Evropy. „Evropskou energetiku si můžeme představit jako obrovský systém odpovídající burze s akciemi. Pokud jste malý hráč, máte na systém minimální vliv, protože vaše obchody burzu neovlivňují. Jste-li ale velký hráč jako Německo, musíte mít na paměti, že ovlivňujete celou burzu! V této souvislosti připomínám, že tento velký hráč se rozhodl úplně vyřadit dva nejstabilnější prvky. Obávám se, že pokud v tom hodlá pokračovat, systém začne ztrácet stabilitu. A to, co se stalo letos v lednu, můžeme považovat za prvopočátek.“

Den, kdy téměř přišla tma

V pátek 8. ledna 2021 se evropská elektrizační soustava rozdělila na dva ostrovní provozy a frekvence v „naší“ části poklesla až na 49,74 hertzu, což vedlo k nucenému odpojování průmyslových podniků ve Francii či Itálii. Příčina? Rozpojení přípojnic v chorvatské rozvodně. A o to právě jde. Banální nehoda způsobila nejvážnější událost v evropské energetice za uplynulých 14 let. Odborná veřejnost tehdy hodně řešila důvody, proč se západní Evropa potýkala s nedostatkem výkonu a nakolik je systém zranitelný.

„Nejzranitelnější je soustava v extrémních podmínkách, například v mrazech. Dovedu si představit, že bychom se letos mohli dostat do problémů, když bude pár dní bezvětří a -20 stupňů Celsia. Nastane-li blackout, nejhorší situace bude paradoxně ve větších městech, které jsou závislejší na dálkových dodávkách energií. Čím déle bude trvat tma, tím pravděpodobnější je, že si vyžádá i lidské životy,“ říká Zdeněk Müller.

Situaci už začínají komentovat i bezpečnostní experti. „Letošní těžko předvídatelné ‚bezvětří‘ v oblasti Severního moře vyvolává oprávněné obavy z nedostatku elektrické energie. Je zřejmé, že větru a dešti neporučíme, měli bychom ale být schopní racionálního uvažování při hledání zdrojů elektrické energie, na které se můžeme spolehnout a které jsou zároveň šetrné k životnímu prostředí. Největší členská země EU právem vzbuzuje obavy, zda je tohoto uvažování schopna,“ bojí se Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby.

A dodává: „Energetická bezpečnost je jednou z rozhodujících výzev, které čelí nejen naše země, ale i EU. Její zajištění by mělo vycházet z reality a nikoliv zbožných přání, kterými si neposvítíme ani nezajistíme základní chod společnosti. Je třeba se jasně postavit nesmyslnosti zelených politik, které nás mohou vážně poškodit.“

Morální vítěz uhlí

Evropa končí s uhlím, to už neříkají jen ekoaktivisté, ale všichni, dokonce i provozovatelé uhelných elektráren a tepláren. Navzdory tomu by tuto zimu mohla nastat paradoxní situace, kdy se proklínané uhlí stane morálním vítězem. Nahodit pár vysloužilých uhelných bloků je stále to nejjednodušší a nejlevnější řešení nenadálých problémů. Proto starý kontinent může zachránit, když, byť jen krátkodobě, vezme uhlí na milost.

O to bizarněji vyznívá skandování „Uhlí patří pod zem!“, kterým ekoaktivisté na konci září na Malostranském náměstí doprovodili tradiční páteční stávku za klima. Chtělo by se říct, když si někdo něco přeje, měl by to dostat, aby věděl, co si přál. Podle posledního vývoje to vypadá, že to skutečně dostane – a my všichni bohužel také, byť jsme si to nepřáli.

Podle červencové zprávy Evropské komise k navrhovanému klimatickému balíčku Fit for 55 hrozí v jeho důsledku energetická chudoba až třetině obyvatel EU, tedy až třem milionům obyvatel Česka.

„Přechod k šetrnější energetice není chybou, jen se musí provádět uvážlivěji, šetrněji – ve smyslu pokorněji – vůči trhu a jeho ekonomickým zákonitostem a zejména vůči společnosti. Environmentální udržitelnost nesmí být vykoupena sociál­ní neudržitelností, růstem nerovnosti, bouřemi a nepokoji, jinak je k ničemu,“ uzavírá Lukáš Kovanda.

Přečtěte si také