Dříve to znamenalo desítky hodin práce pro tým analytiků. A dnes? Pár promptů a chatbot za pět dolarů měsíčně vyplivne makroekonomickou analýzu, SWOT i benchmark s konkurencí. Stačí zkopírovat a (možná) přečíst. Znamená to snad konec tradiční poradenské práce? Konec té moderní formy otroctví juniorů s notebookem a telefonem (jako firemním benefitem), jejichž mravenčí lopota se pak vyúčtuje klientovi jako drahé hodiny „partnera“ nebo „senior managera“?
Ilustrace: Vojtěch Velický
Ale právě tady vyvstává otázka: pokud AI zvládne to, co dříve chystaly týmy juniorů, co bude jejich novou rolí? A kde je přidaná hodnota pravého seniorního poradenství? Konečně je tak úkol úplně jiný: nikoli vytvářet obsah, ale kurátorovat jej, ověřovat, doplňovat o kontext, a hlavně: vědět, kdy AI mlží a kdy trefila hřebíček. Ale to stěžejní je vědět, kdy AI smím použít a kdy opravdu, ale opravdu ne! Takže – kde jsou ty armády juniorů z velké čtyřky, které dříve ťukaly do klávesnic až do noci, aby daly dohromady dvacetiosmistránkový dokument, který si stejně nikdo nepřečte? No… Někteří přešli na „strategii“. Jiní „promptují AI“. A někteří to možná zkoušejí u AI startupů pro poradce. Kruh se uzavírá. Non-disclosure agreements (NDA), mlčenlivost… a pak to někdo hodí do ChatGPT. V každé NDA se dnes řeší, co se smí tisknout, kam se smějí posílat data. A také, že se data na konci mají vrátit nebo zničit. A jsou tam pokuty a škody a újmy. Ale zmínka o generativních nástrojích typu ChatGPT, Copilot, Notion AI nebo jiných často chybí. Je vám fuk, zda náhodou analytik nenahrál tříletý forecast a EBITDA do online nástroje? Kdo ví, kde přesně data končí, když je nahrajeme do AI apky? Pokud ne u konkurence, tak alespoň ve velkém černém trénovacím kotli, z nějž bude AI příště generovat „inspiraci“ pro jiné klienty.
Jde tedy o zásadní právní i reputační riziko, které by si měl každý poradce (a jeho klient) začít aktivně uvědomovat. Mělo by být standardem specifikovat ve smlouvách, zda a jak lze AI používat.
Nahradí tedy AI analytiky? Odpověď je jednoduchá a zároveň komplikovaná: juniorní analytiky v jejich současné roli – ano. Ale ne bez náhrady. AI i přes veškeré krásné analýzy a shrnutí nepřemýšlí. Prostě ne. A často dost „kecá“. To znamená, že analytici se budou muset transformovat. Místo klikání v Excelu a tvorby tabulek se budou učit, jak správně zadávat prompty a stavět silný narativ. AI se stane jejich kolegou, nikoliv konkurencí. AI bude umět psát texty, posudky, možná najde chyby v účetnictví. Navrhnout rozdělení segmentů nebo vysvětlit změnu v EBITDA? Částečně. Ale u dotazu: „A proč to teda letos vypadá hůř?“ tam stále vládne člověk. Tím spíš bude záležet na tom, kdo a jak AI používá. Poradci, kteří se s ní naučí efektivně pracovat a zároveň neztratí lidský faktor, budou těmi, kdo přežijí a porostou.
Ale pořád je to člověk, kdo rozumí kontextu a složitým vztahům nevirtuálního světa. Klienti to vědí. A pokud chci data klienta předat umělé inteligenci, musím na to mít souhlas. Zvykejme si na to! Makro úvod, sektorová analýza, benchmark? Všechno zvládne AI během oběda. Ale upřímně – stejně to nikdo pořádně nečte. A tak vzniká otázka: proč se tímhle vůbec trápit? No, protože to tam „má být“. Ale ať to klidně píše AI. Lidé nechť přidají smysl. Tedy – ti chytří lidé.
František Tregler, partner FMA Partners
•
