Rostoucí ceny potravin se v uplynulém roce nepříjemně dotkly každého z nás. A jak je tomu běžně při hledání viníka, první na ránu přišly obchodní řetězce. Zvlášť lobby agrobaronů spustila tuto už hodně ohranou písničku. Ponechme však stranou emoce a dejme prostor číslům.
Minulý týden zveřejnil Český statistický úřad index cen zemědělských výrobců za prosinec. Konečně tak máme pohromadě údaje za celý loňský rok a můžeme si udělat obrázek. Ten přitom pro velkozemědělce, kteří loni nejvíce lkali a natahovali ruku ke státu o pomoc, nevyznívá příliš lichotivě. Podíváte-li se na graf, který ukazuje, jak se během celého roku vyvíjela inflace, ceny potravin a současně ceny zemědělských výrobců, na první pohled vám musí být zřejmý pravý stav věcí.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Ještě v lednu, tedy před ruskou invazí na Ukrajinu, dosahovala meziroční inflace 9,9 procenta. Ceny potravin, nápojů a tabáku přitom za leden vzrostly pouze o pět procent, tedy jen o něco málo víc než o polovinu inflace. Ceny zemědělských výrobců však už v lednu vyletěly o 21,4 procenta a ceny rostlinné výroby dokonce o 32,6 procenta. Jistě, ceny uskladnění vlivem rostoucích cen energií rostly už tehdy, ale skutečně o tolik, aby se dalo ospravedlnit takové zdražení? Nemyslím si.
Posuňme se dále do června, kdy zemědělská produkce zdražila procentuálně nejvíc za celý loňský rok, a to o 42,5 procenta. Z toho rostlinná výroba o 58,2 procenta a živočišná o 23,5 procenta. Meziroční inflace přitom v červnu činila 17,2 procenta a potraviny, nápoje a tabák zdražily o 13,9 procenta. Tedy stále méně, než byla inflace. Jistě, do nákladů zemědělců se již promítaly drahé energie, pohonné hmoty nebo rostoucí cena hnojiv. Jak je ale možné, že například takové obiloviny zdražily o 68,5 procenta? Stále se přitom tehdy jednalo o loňskou úrodu, která byla vypěstovaná a sklizená za úplně jiných podmínek s mnohem nižšími náklady. Skoro to vypadá, jako by si někdo chtěl pod záminkou, že je krize a další zdražování se v ní ztratí, jednoduše „namastit kapsu“. A také to udělal.
Když se pak podíváme na poslední prosincová čísla, tak inflaci v porovnání se stejným obdobím v roce 2021 máme 15,8 procenta. Potraviny, nápoje a tabák jsou na 18,8 procenta, což je už sice více než inflace, ale pouze o tři procenta. Zemědělská produkce však stále s nárůstem o 27,3 procenta výrazně vede. Ceny samotné rostlinné výroby přitom stouply o 20,7 a živočišné o 37,7 procenta. V průměru za celý rok pak zemědělci zdražili o 31,8 procenta (rostlinná výroba o 37,1, živočišná výroba o 24,4). Pro srovnání, v roce 2021 rostly ceny proti předchozímu covidovému roku 2020 jen o 6,9 procenta.
Co z toho všeho plyne? Místo osočování z odírání zákazníků bychom měli naopak obchodníkům poděkovat. Právě oni i za cenu snižování vlastních marží pomohli k tomu, že v průběhu téměř celého roku rostly ceny potravin méně, než byla inflace. Jarní katastrofické scénáře, které předpovídaly, že se chleba bude prodávat za 100 korun, se tak naštěstí nenaplnily.
Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
•
