Bývali za exoty, když už od svého založení před dvaceti lety kladli v developmentu důraz na minimalizaci dopadů na životní prostředí. Doba se mění a jejím imperativem je dnes udržitelnost. V JRD se ale opět dívají dál a mluví o regenerativním developmentu. „Náš přístup spočívá kombinaci výstavby dostupného zdravého bydlení, obnovy a rozvoje komunit a důrazu na obnovu životního prostředí,“ říká Jan Řežáb. V praxi to například znamená, že development začíná u ekologa, který přijde na pozemek a zkoumá danou lokalitu, aby firmě pomohl pochopit její přírodní zákonitosti a souvislosti, jako jsou kvalita půdy či migrační trasy zvířat.
Vy jste se rozhodli pro posun od udržitelnosti k regeneraci. Co si pod tím v rezidenčním developmentu představit?
Regenerativní development je celostním pohledem na náš obor. V našich projektech chceme aktivně přispívat k regeneraci ekosystémů, podporovat lokální biodiverzitu a rozvíjet místní komunitní život. Náš regenerativní přístup je založený na třech vzájemně provázaných pilířích – člověk, společnost a příroda. Jedná se o kombinaci výstavby dostupného zdravého bydlení, obnovy a rozvoje komunit a důrazu na obnovu životního prostředí.
Přiznám se, že zatím jsem slyšel jen o regenerativním zemědělství. Odkud vzešel regenerativní přístup k výstavbě, jde o zahraniční inspiraci?
Náš posun je reakcí na vývoj posledních let v oblasti životního prostředí – na nárůst teploty a množství extrémních přírodních jevů, jako je sucho, nebo naopak zase záplavy a podobně. Změna klimatu je plíživá, my ji ale v JRD vnímáme a dlouhodobě pociťujeme nutnost s tím něco dělat. A to již přes 20 let, tedy od našeho založení, kdy jsme s tímto přístupem byli trochu za „exoty“. Ale doba se mění… To, co děláme, tak musí být nejen co nejvíce udržitelné, ale musí především přispívat k obnově neboli regeneraci. Jsme totiž již za bodem zlomu a jen udržovat nestačí.
Nejde o zahraniční inspiraci. My chceme být maximalističtí ve všech ohledech environmentálního přístupu, ať se jedná o to, z čeho stavíme, nebo o to, jaký má vliv výstavba na životní prostředí. A to jak okamžitý v době svého vzniku, tak i dlouhodobý po celý životní cyklus stavby, což jsou vyšší desítky let.
Zmiňoval jste pilíře – člověk, společnost a příroda, přičemž pilíř člověk stojí hlavně na dostupném a zdravém bydlení. Jak vypadá zdravé bydlení podle JRD?
Naše zdravé bydlení má pět prvků. Čerstvý vzduch, zdravé světlo, tepelná pohoda, akustický komfort, a to vše doplňuje psychická pohoda, která je v našich projektech podpořená dostatkem zeleně, dětskými hřišti, komunitními zahrádkami… zkrátka tím, co pomáhá podporovat pospolitost a komunitní život.
Aspekt rozvoje a obnovy komunit je pro nás velmi důležitý. Komunitní život má pozitivní dopady na dospělé i děti. Někdy jde o relativně malé věci, které výrazně přispívají k obnově komunitního života a nemusí ani stát velké peníze. S těmito prvky tak pracujeme již od návrhů a snažíme se je co nejvíc do našich projektů propisovat. Je to tak i o energii, kterou do projektů vložíte.
Nekříží se někdy snaha o udržitelnost se zdravím, když se například kvůli energetické úspornosti budovy maximálně izolují a utěsňují?
V našich bytech je díky systému řízeného větrání s rekuperací vždy dostatek čerstvého vzduchu. Navíc zbaveného prachu, alergenů či těkavých látek, které se mohou uvolňovat třeba z nábytku. Rekuperace je u nás standardem již od počátku. A téma těkavých látek aktivně zvedáme, ač není dosud obecně řešeno.
Zdraví je základ, nicméně v Česku je velké téma druhá součást vašeho pilíře „člověk“, a to je dostupnost bydlení. V evropských srovnáních jsme v ní na chvostu. Co máte v plánu udělat pro to, aby se situace zlepšila?
V co největší míře se snažíme o to, aby legislativa byla nastavená tak, abychom mohli reálně stavět a uspokojovat poptávku po bydlení. Situace, kdy neustále na něco čekáte a projekty realizujete i 10 nebo 15 let, byty prodražuje a komplikuje dostupnost bydlení. Vlastnického i nájemního.
Nedostatek bytů je velký, byty tak pochopitelně zdražují. To má bezprostřední dopad na výdaje lidí. A to v takové míře, že lidé žijí tak, jak jsou donuceni vnějšími podmínkami, místo toho, aby žili tak, jak by sami chtěli. Musí tedy dělat kompromisy – například dojíždění do měst, spolubydlení…
Není tu opět důraz na udržitelnost poněkud v rozporu, protože zvyšuje náklady na výstavbu, a tedy i ceny bytů?
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to není pravda. My prodáváme za stejné ceny jako konkurence v dané lokalitě, a to máme vysoké environmentální standardy.
Když jste mluvil o zdlouhavých povolovacích řízeních, vkládáte nějaké naděje na zlepšení do nového stavebního zákona?
Naděje jsou veliké. Domnívám se ale, že v realitě bude minimálně první půlrok tragický. Většina z nás v oboru se modlí, aby to vydrželi úředníci a nepověsili to své řemeslo na hřebík nebo aby neodešli do důchodu.
V praxi bude zlepšení oproti staré legislativě, dle mého názoru, bohužel spíše marginální. Stavební právo by si zasloužilo revoluci v tom ohledu, aby se návrh odpovědného projektanta/architekta rovnal stavebnímu povolení. Jinými slovy, máte-li návrh od odpovědné osoby, máte stavební povolení. V praxi ale dochází k neskutečným obstrukcím. Dobře si vzpomínám na situace, kdy jsme po 10 i 15 letech obstrukcí na našem návrhu nemuseli nic měnit, protože jsme měli vše řádně připravené. Museli jsme „pouze vydržet ty obstrukce“, abychom po letech mohli konečně stavět. A to je velmi bolestivé.
V rámci pilíře „společnost“ chcete podporovat rozvoj komunit. Když řešíte konkrétní projekt, jaký prvek či prvky z vaší zkušenosti nejvíce prospívají tomu, aby v daném místě opravdu vznikla pospolitost?
V rámci každého našeho projektu promýšlíme prostor pro trávení volného času tak, aby maximálně podporoval komunitní život. Například na našem projektu Císařská vinice je vinný sklep, jako další příklad můžu jmenovat společný altán v Rezidenci Michelangelova, hvězdárnu s kuchyní a grilem v projektu na Třebešíně nebo komunitní terasu na projektu Vital Kamýk. Nedávno jsem se bavil se zakladatelkami Kokozy a ony zmiňovaly, že jedním z nejlépe fungujících příkladů z praxe jsou komunitní zahrady. A jedním z těch pozitivních příkladů, které jmenovaly, byla zahrada na našem projektu Zelená Libuš.
Komunitní život se pak snažíme obnovovat a podporovat i pořádáním akcí pro obyvatele našich projektů. Pořádáme tak třeba společné sázení stromů nebo sousedská grilování a setkání.
Třetím pilířem vaší nové strategie je „příroda“, a tedy šetrnost k životnímu prostředí. Jak ji posune dál váš nový důraz na regeneraci?
To by byl hrozně dlouhý seznam, je to tisíc a jedna drobnost. Zdánlivé maličkosti s velkým dopadem. Zmíním pár příkladů. Na samotném začátku vezmeme na pozemek ekologa, aby nám pomohl pochopit přírodní zákonitosti a souvislosti v dané lokalitě – například kvalitu půdy, migrační trasy zvířat a tak dále.
Snažíme se nekácet stromy, ale přesazovat je. Sázíme lokální druhy zeleně, v tom nám hodně pomáhá krajinářský architekt. Kde je to technicky možné, máme zelené střechy, zelené fasády. To je jen pár příkladů pro představu. Máme také třeba již 12 let vlastní lesní školku s desítkami tisíc rostlin.
Stavebnictví má ohromný environmentální dopad. Co se podle vás bude muset v rezidenčním developmentu obecně především změnit, aby se do budoucna stal uhlíkově neutrálním?
Bavíme se především o minimalizaci spotřeby energií na vytápění, chlazení a další provoz. Pak je to minimalizace energie potřebné pro výrobu veškerých materiálů, z kterých je stavba postavená. Dalším faktorem je stavět tam, kde je existující infrastruktura. Jako příklad můžu zmínit náš projekt Vital Kamýk. Ten je u zastávky tramvaje a budoucí zastávky metra. Obyvatelé tak nejsou nuceni používat auto, je pro ně pohodlnější využít MHD.
A chci zmínit ještě minimalizaci zabíraného prostoru. Je potřeba stavět uvnitř měst a do výšky. Není udržitelné neustále zabírat další a další krajinu. Zase můžu jako příklad použít náš projekt na Kamýku. Tam je 97 bytů, to znamená přibližně 250 lidí na pouhých dvou tisících metrech čtverečních pozemku. U rodinného domu pak stejná rozloha pozemku slouží třeba jen třem lidem. Mohu si postavit ultra ekologický rodinný dům, ale pokud budu bydlet za Prahou a do té Prahy denně dojíždět, můj negativní dopad na životní prostředí bude stále větší než u lidí žijících v centrech měst. Velkou prohrou naší generace je nesmyslná výstavba ve Středočeském kraji s nutností denního dojíždění do Prahy. Když se zamyslíte, kolik lidí se denně dopravuje ze Středočeského kraje do Prahy, je to opravdu velké znečišťování životního prostředí. A přitom je přímo v Praze tolik možností, kde stavět.
Města se musí zahušťovat, ne neustále rozšiřovat do krajiny. Krásným příkladem intenzivní zástavby jsou pražské Vinohrady – místo s jedním z nejvyšších počtů obyvatel na metr čtvereční, a přitom tak příjemná lokalita k žití.
Brzdí nás na cestě k uhlíkové neutralitě ve stavebnictví ještě nějaké výrazné technologické limity, nebo spíše ty ekonomické?
Vidím před námi dvě oblasti. Jednou je využití dřeva v oblasti bytových domů, respektive velkých staveb. To je dnes již technicky realizovatelné, ale taková výstavba je dražší. Tedy nemáme tady technické, ale ekonomické limity. Druhou věcí je decentralizace výroby energie, rozvoj lokální distribučních soustav. To je asi ten technologický limit.
Evropská unie přijala směrnici o energetické náročnosti budov. Zlepšovat se podle ní budou muset postupně i stávající stavby. Těch nevyhovujících je v Česku ohromné množství. Nevidíte pro vaši firmu s jejím know-how ohromný potenciál i v rekonstrukcích?
Když bude zajímavá a ekonomicky smysluplná příležitost, tak se tomu nebráníme. Naše know-how lze samozřejmě aplikovat i na rekonstrukce. My se ale chceme aktuálně soustředit spíše na výstavbu bytových domů a rozvoj větších územních celků. Projektů připravujeme desítky, v celkovém součtu jsou to pak tisíce bytů.
Jan Řežáb
Je vizionář, filantrop, ekologický nadšenec, investor do obnovitelných zdrojů energie, majitel a zakladatel skupiny JRD, která je v ČR přes 20 let průkopníkem energeticky úsporného a zdravého bydlení. Život zasvětil prosazování ekologických technologií ve výstavbě bytových domů, využívání obnovitelných zdrojů energie a nakládání s nerecyklovatelným odpadem. Je autorem prvního aktivního domu v ČR. V rámci svého Fondu pro udržitelný život při Nadaci Via podporuje mimo jiné zachování biodiverzity v české krajině.
•
