ANKETA: Jak z pozice ministra financí zachránit státní rozpočet?

Týdeník Euro položil osmi respondentům jedinou otázku: Co byste dnes udělal/a se státním rozpočtem, kdybyste vedl/a ministerstvo financí?

Miroslav Kalousek, bývalý ministr financí

„Když chcete něco udělat s rozpočtem na příští rok, musíte začít nejpozději začátkem roku letošního, protože musíte stihnout změnu rozpočtové legislativy a připravit personální redukci. Takže rok 2023 už je v háji, to vláda promeškala, tam už se nic moc rozumného udělat nedá. Pro rok 2024 a dále odkazuji na text, který jsme zveřejnili s Mirkem Topolánkem začátkem července.“

Petr Zahradník, ekonom, Česká spořitelna, člen NERV

„Právě teď by si ministr financí měl především ujasnit priority a říct si, co je z hlediska poskytování veřejné služby nejdůležitější. Domnívám se, že by došel k závěru, že aktuální a zvenčí vytvořenou prioritou je kompenzovat dopady vysokých cen energie nejúčinnějším možným způsobem. Kdyby toto neučinil, čekal by nás ekonomický a sociální rozvrat, v jehož důsledku by ostatní priority, tedy kupříkladu zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí cestou snižování strukturálního deficitu, zvýšení podílu investičních / kapitálových výdajů na celkových veřejných výdajích či osvojení nových / moderních forem využívání soukromých prostředků na nedotační bázi, v zásadě pozbyly smyslu.

Pro kompenzaci dopadu vysokých cen energií, pokud možno na principu adresnosti a potřebnosti, nikoli plošnosti, by měl zvolit kombinaci daňových opatření (úlevy pro potřebné, mimořádné daně pro ty, kteří generují mimořádný zisk), cenových stropů (vhodně zvolených v rámci energetických řetězců tak, aby měly opravdu účinný dopad na ceno­tvorbu pro konečné spotřebitele, to vše s vědomím, že se jedná o nástroj, který neřeší, ale odkládá problém do budoucna, a deformuje trh) a dočasného rámce pro veřejnou podporu (který bude využit jak pro kompenzaci následků, tentokrát již velmi striktně adresně, tak odstraňování příčin, například veřejně podpořené investice do diverzifikace zdrojů, posílení propojenosti sítí, tvorby nových zdrojů založených na OZE a podobně).

Ministr financí by si měl současně velmi zřetelně uvědomit, že má aktuálně k dispozici přibližně 1,2 bilionu korun (tedy přibližně tři čtvrtiny celkového ročního objemu všech investic v Česku) z fondů a financování EU, které by měl co nejrychleji napřímit směrem k potřebným investicím do optimalizace energetické soustavy. A spolu s tím vším doufat, že veškerá tato spoušť pomine a z krizového finančního manažera se opět stane standardní ministr financí ve standardním paradigmatu a se standardními nástroji hospodářské politiky, které využije k naplňování priorit vyřčených výše.“

David Marek, ekonom, Deloitte, člen NERV

„Složitá doba si žádá odvážná a rázná řešení. Takový elegantní manévr: kdybychom část strukturálního schodku mohli překlopit do cyklické podpory. To znamená ořezat dotační programy pro firmy i sociální podpory jako příspěvek na bydlení, dopravu a podobně, nesnížit však schodek, ale použít tyto peníze na podporu rodinám ohroženým chudobou kvůli vysokým cenám energií. Se zlepšením ekonomické situace, s cyklickou změnou, by se pak srovnal i schodek. Je to vlastně obdoba toho, co provedli Němci na začátku tohoto milénia, což byly takzvané Hartzovy reformy.“

Daniel Münich, ekonom, CERGE-EI, člen NERV, poradce premiéra

„Kdybych byl ministrem financí, pověřil bych úřednictvo na svém úřadě i na silných ministerstvech, aby na některých věcech pracovalo už od jara. Dnes se už nic neschválí a je pozdě bycha honiti. Příští rok je zase poslední okno, kdy nejsou volby a kdy se dá něco schválit a prosadit, pak už bude konec úplně. Rychle by se dalo udělat jedno opatření: vrátit zdanění příjmů tam, kde bylo před zrušením superhrubé mzdy, aniž bychom znovu zaváděli superhrubou mzdu. Tím bychom získali do rozpočtu 100 miliard a vyřešili skoro polovinu strukturálního deficitu.

Určitě bych začal pracovat na struk­turálních reformách. Na nich se nepracuje, opakovaně se jen krájí salám ad hoc škrty vynucenými tlakem okamžiku. Na výdajové straně bych šetřil například na straně důchodových výdajů asi takto (jde totiž o obrovské položky):

• výraznou redukcí předčasných důchodů – efekt poměrně rychlý;
• návratem pravidla míry valorizace o inflaci + 1/3 růstu reálných mezd místo současných inflace + 1/2 růstu reálných mezd. Ale rozpočtový efekt se dostaví, až klesne inflace a ekonomika začne opět růst;
• nezaváděním bonusů k důchodu za vychované děti a dalších podobných záměrů „důchodové reformy“;

Určitě bych ale nešetřil na vzdělávání a vědě, spíše naopak. To však neznamená, že nelze i tam dělat zásadnější strukturální reformy. To vše jsou jen příklady. Seznam opatření (krátkodobých i dlouhodobých) na straně příjmů a výdajů by u mě jako ministra financí čítal mnohé desítky položek.“

Miroslav Motejlek, ekonomický novinář

„Zvýšil bych sazbu DPH na 25 procent, zrušil všechny dotace, zmrazil růst veřejných výdajů. Samozřejmě by to parlamentem nikdy neprošlo. Ale bylo by to správné. Výhled: státní kasa by měla být vyčleněna z ministerstva financí. Měl by to byt nezávislý úřad (jako třeba ČNB). Z ústavy by pro něj plynula povinnost hospodařit vyrovnaně. Politi­ci by schvalovali pouze celkovou úroveň přerozdělovaní a strukturu výdajů (zda na dálnice, nebo na školství) a příjmů (zda spotřební daně, nebo daně z příjmu).“

Ivan Pilip, ekonom, bývalý ministr financí

„Vláda působí, jako by byla zaskočena vývojem událostí, což lze vzhledem k jejich závažnosti určitě pochopit. Problém ale je, že velká část problémů byla zjevná i bez současné krize a vláda podle všeho neměla jasný plán, jak situaci řešit. Rozpočtová politika je obecně nesmírně komplikována tím, že naprostá většina výdajů je takzvaně mandatorních, a je tedy nutné na jejich změnu upravit zákony. Vzhledem k délce volebního období je proto ideální začít již první rok vlády, aby se ještě projevily dopady, to se ale bohužel nestalo. A co by se tedy stát mělo?

Ukončit ideově motivované deklarace o tom, že není možné zvyšovat daně, protože daně se na konci minulého období chybně snížily, a – kdyby nic jiného – teď je nutné tuto chybu napravit. Nikoli vrácením původního stavu, ale restrukturalizací daní tak, aby se o něco zvýšila progrese u daní fyzických osob, zvýšil se podíl majetkových daní, zvážila míra zvýhodnění pro OSVČ a možnost posunu daně z příjmů právnických osob o 1 až 2 procenta. Pro převážně pravicovou vládu jsou to jistě složité kroky, ale mohly by být kompenzovány například postupným snižováním odvodů, aby nebylo nutné obcházet pracovní smlouvy prací na fakturu. Zároveň je důležité zahájit úspory v chodu státu, ale bez iluzí, že se tam najdou stovky miliard korun. Pokud by to byly nižší desítky, byl by to dobrý výkon, ale osobně jsem v tomto směru skeptický.“

Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky

„Je naprosto zřejmé, že stávající systém je dlouhodobě neudržitelný. Pandemie byla využita či zneužita k tomu, že ekonomika byla podpořena nejenom jednorázovými výdaji, což by bylo v naprostém pořádku, ale bohužel i těmi dlouhodobými. Sem patří zejména snížení daní v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy, ale i mimořádná valorizace důchodů nebo zrušení daně z nabytí nemovitosti. V roce 2021 navíc již ekonomika rostla. Zatímco před pandemií se schodky pohybovaly řádově v desítkách miliard korun, nyní jsou o řád výše a zdá se, že to je nový normál.

Bohužel úpravy na příjmové i výdajové straně posledních let vedly k tomu, že drtivou většinu na straně výdajů již představují ty mandatorní. Ty se ale osekávají velmi těžce, je to totiž politicky téměř neprůchodné. Tady se dá ušetřit zvýšenou efektivitou podle mého odhadu pouze nižší desítky miliard. Zejména na sociálních transferech bych uvítal zefektivnění procesu a jednoznačné zacílení pomoci. Stát má informace, kdo potřebuje pomoci, neumí je ale využít a těmto lidem pomáhat automaticky.

Na příjmové straně bych šel cestou nikoli zavádění nových daní či výrazným zvyšováním jedné vybrané daně, ale mírným plošným zvýšením všech klíčových daní. Zvýšení všech sazeb DPH o procentní bod, u fyzických osob o dva procentní body v obou pásmech a stejné zvýšení korporátní daně – výsledkem by bylo navýšení příjmů o zhruba 100 mi­liard korun.“

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, členka NERV, poradkyně premiéra

„S rozpočtem 2023 už nic neuděláme, to je hotový, upečený, pokažený dort, ovlivněný dost i souběhem krizí, které přišly. Teď se hraje o rozpočet na rok 2024, kdy musíme dostat schodek pod kontrolu. Co to znamená pod kontrolu? Strukturální schodek, který není ovlivňován ekonomickým cyklem, je mezi 200 až 300 miliardami a se schodkem důchodovým a zdravotním má tendenci se prohlubovat. Co tedy dělat?

Dříve se doporučovalo zvýšit o třetinu příjmy a o dvě třetiny snížit výdaje, to podle mě teď nepůjde, protože ekonomika je v těžké situaci a roste inflace a narůstají prudce i výdaje. Navrhuji variantu půl na půl, tedy je-li strukturální schodek 220 miliard, snížit o 110 miliard výdaje a o 110 miliard zvýšit příjmy. Jako první každého napadne nahradit výpadek příjmů způsobený zrušením superhrubé mzdy, původně to mělo být jen na dva roky, je tedy třeba dostát vlastním závazkům a vrátit zdanění příjmů na starou úroveň. Upravit sociální systém tak, aby více motivoval k aktivitě. Zvýšila bych DPH z hříchu i DPH z používání nerostných surovin, podívala se na zbytný majetek státu, který lze prodat. Škrtat na výdajích se dají neinvestiční dotace, více se mohou zapojit peníze EU, které se nevyužívají. Stačí dát ministerstvům nůž na krk, aby to dělala. Velmi důležité je zamrznutí počtu lidí ve státní správě, naopak jejich snížení i pomocí digitalizace a sdílení databází. Tito úředníci klidně mohou přejít do soukromého sektoru, kde je nedostatek lidí.“

Přečtěte si také