Obvykle se u finanční gramotnosti rozlišují tři úrovně. Prvním krokem je pochopení základních principů řízení vlastních financí, které nevyžaduje žádnou vysokou matematiku. Jde například o elementární znalosti fungování slev, jak se tvoří konečná cena zboží a služeb či že je třeba myslet na zadní kolečka. Právě tento krok podle mnoha ukazatelů Češi zvládají velmi dobře. Dlouhodobě si Češi ze svých příjmů v průměru dávají stranou asi 12 procent. Podobnou míru úspor mají třeba domácnosti v Rakousku a je víc než dvojnásobná proti sousednímu Polsku.
Druhým stupněm finanční gramotnosti je posléze znalosti aplikovat v souvislostech. Tuto úroveň už Češi zvládají v lepším případě napůl. Průzkumy ukazují, že více než třetina z nich investuje pravidelně či to alespoň někdy dělala. Další čtvrtina populace o tom uvažuje. Ovšem pozitivní vyznění těchto čísel sráží fakt, že nejčastějším nástrojem investujících Čechů je spořicí účet. Na dalších místech je penzijní spoření a stavební spoření. Akcie do svých investic zahrnuje jen každý sedmý spořící Čech a celkově ve finančním majetku českých domácností hrají okrajovou roli. Mimo finanční nástroje jsou nejoblíbenější investicí nemovitosti. S nadsázkou lze říct, že český střadatel zná buď spořicí účet, nebo cihly.
A v tom je první rozdíl, který ve finanční gramotnosti odlišuje průměrného českého milionáře od průměrného Čecha. Čeští milionáři také do svého portfolia zahrnují různé depozitní nástroje a reality, ale podobně jako jejich protějšci jinde ve světě za klíčový stavební kámen svého finančního majetku považují akcie. Vysvětlení dávají suchá čísla. Pokud bychom v lednu 2017 uložili peníze v bance na úročený účet, pak po šesti letech můžeme mít až o devět procent víc, to je průměrné zhodnocení asi 1,5 procenta ročně.
Pokud stejné peníze uložíme do akcií, pak měřeno PX indexem pražské burzy včetně dividend dnes máme asi o 95 procent víc. Průměrné zhodnocení je skoro jedenáct procent ročně, a to navzdory řadě výkyvů včetně hlubokého propadu, který přinesl covid na jaře 2020. Důležitým prvkem je systematické vzdělávání, které může pomoci, jak správně přistupovat k diverzifikaci a nakládání s rizikem. Jeden z důvodů, proč průměrný český střadatel volí mezi spořicím účtem a cihlou, je právě obava z případné ztráty.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Nejvyšším stupněm finanční gramotnosti je schopnost aplikovat klíčové principy i ve složitých situacích a souvislostech. Tento třetí stupeň nyní prokazují čeští milionáři. I když finanční trhy prošly v roce 2022 jedním z nejhorších výprodejů za několik desetiletí, navzdory tomu nelámou nad investicemi do akcií hůl, ale považují je za nejatraktivnější investiční třídu. Výkyvy na trzích u nich nevyvolávají paniku, nerozprodávají akcie, spíše drží více hotovosti, aby mohli dokupovat. Pokračují v dříve stanovené strategii, například dál investují. K akciím přistupují jako k dlouhodobé investici, nikoliv jen krátkodobé spekulaci, proto polovina z dotazovaných českých milionářů považuje výběr akcií za důležitější než samotné načasování okamžiku nákupu.
I v české kotlině, na Moravě a ve Slezsku lze přistupovat k úsporám na nejvyšším stupni a mít širší obzory než jen spořicí účet a cihly. Je to jen na každém z nás.
Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky
•
