V příštích deseti letech musí Česko řešit dostatek cenově dostupné energie hlavně úsporami a obnovitelnými zdroji energie (OZE), zejména větrem. Jádro řeší situaci až po roce 2035, rozhodnutí je ale potřeba udělat co nejdříve. Vedle toho je potřeba transformovat teplárenství. Projekt Fakta o klimatu upozorňuje, že i po roce 2035 bude spotřeba elektřiny růst, proto je potřeba brzy rozhodnout o rozvoji energetiky, včetně jaderné, a to kvůli dlouhé přípravě a výstavbě jaderných bloků. Do roku 2050 se očekává nárůst spotřeby elektřiny o 50 až 75 procent, což vyžaduje čistou a levnou elektřinu. Pro dosažení nízkých nákladů na výrobu elektřiny je významný zejména rozvoj větrné energetiky (částečně také solární), energetické úspory a propojování evropské energetické soustavy. U jádra velmi záleží na tom, zda se udrží náklady na výstavbu pod kontrolou. Při nízké ceně by nové jaderné elektrárny snížily náklady až o deset eur na megawatthodinu (MWh), vysoká cena by je zvýšila o 13 eur/MWh. Větrná energie je ekonomicky výhodná, zejména pro pokrytí vysoké zimní spotřeby elektřiny. Důležité je také dosáhnout aspoň 15 až 20 gigawattů (GW) instalovaného výkonu v solární energetice. Úspory elektřiny mají zásadní dopad na náklady na výrobu elektřiny zejména v zimě, kdy je spotřeba nejvyšší. Klíčové je urychlit renovace budov a dosáhnout úspor energie v průmyslu. Dobře propojená Evropa s vysokým rozvojem OZE snižuje náklady na výrobu elektřiny.
Financování nákladů
Základ české energetiky má i v budoucnu tvořit jádro jako stabilní a bezemisní zdroj energie. Proto je potřeba vybudovat až čtyři nové bloky. Taková obrovská investice klade velké nároky na veřejné finance. Nové zdroje energie je potřeba budovat s některou z forem státní podpory, jinak by náklady na jejich financování nepřijatelně narostly a efekt nižší ceny elektřiny by se nedostavil. Výstavba pouze jednoho až dvou velkých jaderných bloků by snížila riziko. Rozvoj jaderné energetiky však výrazně nesníží náklady na výrobu elektřiny, pokud se nepostaví čtyři velké bloky mimořádně levně. Závazné rozhodnutí o dalších blocích je ale vhodnější odložit po roce 2030. Financování jaderných projektů pak hraje zásadní roli v celkových nákladech.
Foto: Hynek Glos
Český model státní podpory pro první nový blok v Dukovanech je výhodný, a pokud by se Česko rozhodlo pro výstavbu jednoho až dvou bloků, může to být ekonomicky výhodné. Výstavba třetího a čtvrtého bloku by neměla být závazná a Česko by mělo mít možnost od jejich výstavby snadno odstoupit. Z hlediska ceny za výstavbu nových jaderných zdrojů je nutné zajistit, aby přípravy probíhaly bez průtahů, což vyžaduje maximální akceschopnost a koordinaci povolovacích a příslušných úřadů. V médiích a diskusích se lze setkat s velmi rozdílnou cenou za jeden nový velký blok: od 160 do 750 miliard korun. Odhad 160 miliard korun je bez nákladů na financování. Odhad 750 miliard počítá s plně komerčním financováním a s výrazným prodražením projektu. Bude-li financování výhodné, nebude zpoždění nebo prodražení projektu představovat významné riziko. Při drahé variantě financování budou dopady zpoždění a prodražení pro Česko obrovské.
V Česku existují dva hlavní mechanismy státní podpory, za prvé, státní půjčka, v tomto případě nízkoúročená návratná finanční výpomoc, ČEZ by ji měl splácet 30 let od spuštění reaktoru; a za druhé, garance ceny elektřiny na 40 let provozu formou smlouvy o vyrovnávacím režimu. Výhodné financování může jadernému projektu zajistit hlavně stát. Státem garantovaná cena elektřiny sníží riziko nejasných budoucích příjmů. Státní půjčka poskytuje velmi levné financování s reálnou úrokovou sazbou nula až tři procenta. Investice se běžně rozpočítávají na 60 let provozu. Stát by měl zavést mechanismus, aby měl z levného provozu po splacení zisk. Podle scénáře pro rok 2050 50 procent elektřiny vytvářejí OZE, 30 procent jaderné zdroje a deset procent se vyrábí z plynu v kombinaci s technologií CCUS, zachytávání, ukládání a využití uhlíku. Dalších deset procent elektřiny dodává krátkodobá akumulace a zelený vodík. Ve výsledku má Česko mírně kladnou exportní bilanci elektřiny, což způsobuje evropský scénář Omezená spolupráce. Zmiňovaná je i alternativa v podobě malých modulárních reaktorů (SMR). V tuto chvíli ovšem SMR existují jen v několika demonstračních jednotkách a jejich cena není hodnověrná. Tato situace se však může v příštích deseti letech podstatně změnit.
•
