Jak si však „antivaxeři“ svobodu představují? Heslo z jednoho transparentu „Neposlušnost je základ svobody“ naznačuje, že si ji nejspíš pletou s anarchií. Svoboda v jejich pojetí znamená, že zájmy jedince jsou postaveny nade vše, každý si může dělat, co se mu zlíbí, a nikdo mu v tom nesmí bránit. Jinak je to totalita.
Tohle pojetí svobody by bylo v pořádku, pokud by tito lidé žili jako Tom Hanks ve filmu Trosečník. Tedy každý sám na pustém ostrově a za společníka by měli akorát tak volejbalový míč Wilson. S ním by mohli vést nekonečné hovory, chovat se k němu, jak se jim zlíbí, třeba si na něm vybíjet své frustrace.
Ilustrace: Richard Cortés
Problém je v tom, že náš „ostrov“ je osídlen miliony lidí, nikoli volejbalovými balony. A soužití v čemsi nazývaném společnost zkrátka vyžaduje pravidla. Každé přitom znamená jistá omezení, která někomu vždycky vadí. Sbírka zákonů je sáhodlouhým soupisem všemožných zákazů a příkazů, které musíme dodržovat, abychom jako společnost přežili. Je to jedna restrikce vedle druhé. Nic jiného. Tak to prostě v civilizovaných zemích je a bylo to tak i před covidem-19.
O to důležitější je dodržování pravidel v krizových situacích, jako je ta současná. Jedině sebeukázněnost a disciplína překousnout po určitou dobu jistá omezení jsou cestou, jak krizi překonat a začít znovu žít normálně. Nikdo z nás nejásá, že už přes rok a půl nemůžeme dělat všechno způsobem, jak jsme byli před covidem zvyklí. Ale právě rebelie proti nepopulárním omezením je z velké části příčinou, jež celé tohle martyrium protahuje a prodražuje.
Člověku je teskno při pomyšlení na vyčerpané zdravotníky, kterým se znovu podlamují kolena pod náporem nových covidových pacientů, tentokrát z většiny neočkovaných. Dost možná se mezi nimi v těchto dnech objeví i řada těch, kteří na Staroměstském náměstí hněvivě hřímali proti domnělé ztrátě své osobní „svobody“.
Dokud sami pomoc zdravotníků nepotřebují, je jim zjevně úplně jedno, že zdravotní systém se může přiblížit kolapsu. Zajímá je pouze to, aby nemuseli dodržovat žádná proticovidová pravidla, neočkovat se, nenosit roušky, aby měli absolutní osobní volnost dělat si, co chtějí. Co bude s celou společností, vem čert.
Možná to zní paradoxně, ale právě čím více se dokáže jednotlivec osobně ukáznit a uvědomovat si odpovědnost také k ostatním, tím větší míru volnosti zachovává celému společenství. Ve výsledku tedy i sám sobě. Jinými slovy, uvědomělé společenství nepotřebuje tolik restrikcí. A naopak čím menší míra společenského uvědomění – tím více omezení.
Vysvětlovat tohle „antivaxerům“ ale trochu připomíná právě hovory s Wilsonem. Je to marné.
•
