Hotovost limituje další státní zvůli

Ze Senátu přichází iniciativa zakotvit (ústavně) právo na hotovost.

Opomenu-li, že problém je vždy skryt v detailu konkrétního znění, vnímám jako impulz k tomuto návrhu trend opačný, přicházející primárně z vnějšku – z Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie –, snahu o zavedení bezhotovostní společnosti. Tento pojem v sobě skrývá nebezpečí vážného narušení ekonomického systému a ohrožení ekonomické i politické svobody.

Byť platíme více bezhotovostně než naši rodiče či prarodiče, je hotovost stále široce využívána. V posledním desetiletí se objem hotovosti zvýšil a rostl rychleji než nominální výstup. Bankovky a mince budou (asi) jednou kuriozita, ale i kdyby lidé spontánně využívali jen bezhotovostní formy peněz, samotná možnost využití hotovosti představuje zásadní omezení vlády a centrální banky hrát si s finančním systémem. Výlučně centrální banka dodává hotovost za účelem hladkého platebního styku a na rozdíl od bezhotovostních peněz je hotovost pohledávkou nikoli za soukromými subjekty, ale za centrální bankou.

Zavedení bezhotovostní ekonomiky otevírá prostor k velmi nebezpečnému experimentu – záporným úrokovým sazbám. Zní to v době naopak vysokých sazeb jako zbytečné strašení, ale nezapomínejme, že debaty o záporných sazbách probíhaly relativně nedávno, ani ne před deseti lety. Pro záporné úrokové sazby, jež jsou ve své podstatě implicitním zdaněním, existence hotovosti představuje výrazné omezení pro dolní hranice sazeb. Jen v plném „cashless“ světě je prostor pro jakkoli hluboko záporné sazby zcela uvolněn. To by motivovalo centrální banky k další aktivistické politice, ale vyhovovalo by to i největším dlužníkům – vládám, neboť by jim pomohly uvolnit své dluhy. Zásadní by byl účinek na postavení dlužníka a věřitele. I v takovém systému by subjekty samozřejmě reagovaly a tíhly by k jiným aktivům, třeba k papírovým měnám jiných zemí, k virtuálním aktivům, zlatu a tak podobně, což by mělo dalekosáhlé efekty na celou ekonomiku.

Jedním z argumentů pro zrušení hotovosti je boj proti šedé ekonomice, kriminalitě či korupci. Existuje řada důvodů, proč lidé mohou preferovat anonymitu – mnohé z nich jsou spojeny se „špatným“ chováním, ale „špatné“ automaticky neznamená „nelegální“. Literatura též nepotvrzuje kauzalitu mezi podílem hotovosti a šedou ekonomikou. Hotovost je jen jejím nepřímým doprovodným jevem, nikoli příčinou. Tou je, a v tom se ekonomický výzkum shoduje, vysoká míra regulace a přerozdělování.

Například Německo či Rakousko jsou země s nejvyšším podílem hotovosti, ale s nejnižším rozsahem šedé ekonomiky. Naopak Švédsko je země s nejvyšším podílem bezhotovostních plateb, ale co do velikosti šedé ekonomiky je průměrné (mimochodem těsně před Českem).

Výzkumy ukazují, že zrušení hotovosti by pomohlo snížit neoficiální ekonomi­ku v nejoptimističtějším případě o 10 až 20 procent, ale zároveň by vytvořilo další náklady. Motivovalo by nelegální sektor, aby hledal alternativní anonymní prostředek směny, což zvýší transakční ná-
klady nelegálních aktivit a v konečném důsledku rozsah celé nelegální ekono­miky.

V neposlední řadě by zrušením hotovosti stát získal detailní přehled o spotřebním chování, a tím nebezpečný nástroj prosazování dalších regulací a kontroly nad svými občany. Například skrze cílené zdanění, poplatky či kvazi pojištění za účelem „vhodně“ usměrňovat naše chování. Kreditní systém v Číně by měl být varováním.

Hotovost není barbarským reliktem minulosti. Má výjimečné a nepostradatelné vlastnosti. Dává svobodu, anonymitu a plní důležitou sociální funkci ve vztahu občana a státu. Jejím zakotvením do ústavy si stát omezuje svou roli, tvoří mantinel svého chování. A v neposlední řadě eliminuje riziko, že dříve nebo později salámovou metodou přijde návrh na zrušení hotovosti z Bruselu.

Martin Slaný, hlavní ekonom DRFG a vyučující na VŠE

Přečtěte si také