Těžba černého uhlí na Ostravsku dala za vznik hned několika haldám z navezené hlušiny z dolů. Ta heřmanická ležící na území městských částí Hrušov a Heřmanice je největší z hald nejen v okolí, ale i ve střední Evropě – na ploše přes 100 hektarů dosahuje výšky až 30 metrů, přičemž v minulosti měl její nejvyšší bod i 70 metrů a podle historických odhadů obsahuje až 21 milionů metrů krychlových materiálů z dnes již bývalých dolů Heřmanice a František. Velká halda s sebou bohužel nese také velké problémy nejen z kategorie majetkoprávní, ale hlavně ekologické.
Od roku 1994, kdy se objevily první informace o termické aktivitě, prohořívají v hlušině zbytky uhlí. Nadto zde byla od poloviny sedmdesátých let přes dvě dekády provozována čistička odpadních vod, po níž na haldě zůstaly tři odkalovací nádrže. V takovém stavu převzal v roce 1998 od OKD odval do své správy státní podnik DIAMO s jasným zadáním – haldu Heřmanice sanovat. Po 26 letech neřešení problémů je realita taková, že hoří odhadem více než 2 miliony tun haldoviny s teplotou místy přesahující 600 stupňů Celsia a termická aktivita se rozšířila až do hráze kalové nádrže K-1, kde jsou uloženy nebezpečné odpady.
Do kalové nádrže, která však již dávno neměla existovat. V roce 2004 vydal Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutí, kterým státnímu podniku DIAMO uložil odstranění čističky odpadních vod, včetně hrází kalových nádrží s nebezpečným odpadem s tím, že veškeré odstraňovací práce měly být dokončeny do 31. 12. 2012. Po celou dobu měl být také prováděn řízený monitoring kvality podzemní vody, aby bylo zajištěno, že do podzemních vod neprosakují toxické látky obsažené v kalech.
K výše uvedenému ale nedošlo. Namísto vyčištění kalových nádrží došlo jen ke vleklým sporům mezi státním DIAMEM a soukromými společnostmi působícími na haldě ať už jako vlastníci části pozemků, nebo jako provozovatelé určitých podnikatelských aktivit, o to, kdo má vlastně co s haldou udělat. Než si tuto situaci popíšeme, nutno dodat, že prohořívající halda i kalové nádrže na ní jsou přítomny v blízkosti rodinných domů včetně několika škol. Jinými slovy halda ze všeho nejvíce připomíná tikající časovanou ekologickou bombu, u níž jen nikdo neví, kdy vybuchne.
Foto: Petr Štefek
Zpět ale k popisu toho, o čem se na heřmanické haldě vedou pře. V roce 2012 vydal krajský úřad sdělení, v němž konstatoval, že veškeré uhelné kaly byly podle státního podniku DIAMO odtěženy a zaslané výsledky rozborů podzemních vod z jednotlivých vrtů vykazují pokles znečištění. Dnes je ale zřejmé, že DIAMO nejspíše muselo krajskému úřadu poskytnout nepravdivé informace, protože bez nich by k danému závěru ve svém sdělení nemohl dojít.
Proč tak DIAMO učinilo, není zřejmé. Vodítkem však mohou být Analýza rizika z roku 1997 a Analýza kalů z roku 1999, které má DIAMO k dispozici. Vyplývá z nich, že jsou kaly nebezpečným odpadem, který může být uložen pouze na „jednodruhovou skládku nebezpečného odpadu“ a jeho dekontaminace byla v roce 1997 odhadována na 800 milionů korun. Jinými slovy, celá situace působí stylem, že státní podnik DIAMO a další zúčastněné státní orgány moc netuší, co si mají s vysoce toxickým materiálem na Haldě Heřmanice počít, a tak všichni přehazují odpovědnost jeden na druhého, ale o tom až později.
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v roce 2024 potvrdila, že kaly v jedné z nádrží stále obsahují toxické látky, včetně polyaromatických uhlovodíků a arzenu. Nicméně na základě dřívějšího nepravdivého informování DIAMA byla již před 12 lety zrušena povinnost provádět monitoring podzemních vod, do kterých se tak mohly nepozorovaně uvolňovat toxické a zdraví nebezpečné látky. Navíc, informaci o tom, že kaly z kalových nádrží nebyly odtěženy a jedná se o nebezpečné odpady, měl státní podnik DIAMO opět minimálně od roku 2020. Přesto neučinil žádné, ani preventivní opatření, a dokonce ani neobnovil již zmíněný monitoring podzemních vod.
Další spory kolem haldy
Na haldě nalezneme i soukromé subjekty, které jsou aktuálně s DIAMEM ve sporu, kdo vlastně pochybil a kdo by měl co dělat. Máme tu společnost Ostravská těžební, která se podílela na sanaci haldy a v minulosti s DIAMEM spolupracovala, konkrétně na místě haldy ve spolupráci s Vysokou školou báňskou vybudovala v roce 2017 specializovanou třídicí linku, která měla z hlušiny oddělit zbytkové uhlí, kamenivo, které by bylo možno dále použít ke komerčním účelům. Jenže se ukázalo, že v haldě je méně uhlí, než se odhadovalo, a navíc Ostravská těžební obviňuje DIAMO, že mu do zařízení navozilo až 2 000 000 tun kontaminovaného materiálu právě z kalových nádrží. V roce 2020 tak byla recyklace haldoviny ukončena.
DIAMO mimo jiné tvrdí, že za neodtěžení kalů je odpovědná společnost OKD Doprava, resp. její právní následovník PKP CARGO INTERNATIONAL. Oproti tomu v rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z června 2004 jednoznačně nalezneme, že tyto povinnosti jsou uloženy státnímu podniku DIAMO. Další společností, s níž DIAMO vede spor, je Ridera Bohemia, která v části haldy budovala oddělovací vzdušnou stěnu, která měla zabránit šíření hoření uvnitř haldy. DIAMO nyní rozporuje funkčnost vzdušné stěny, přestože ji v rámci přejímacích kontrol samo více než 300krát kontrolovalo, proběhlo zde více než 20 veřejnoprávních kontrol, včetně kontroly Obvodního báňského úřadu a České inspekce životního prostředí a žádná z kontrol neshledala významnější pochybení. Stavba oddělovací vzdušné stěny se tak rovněž zastavila.
Šalamounský přístup inspekce
Poměrně šalamounsky se k věci staví i Česká inspekce životního prostředí, která svým způsobem také přehazuje odpovědnost na jiné státní orgány. Kupříkladu ač DIAMO mělo informaci o tom, že kaly v kalových nádrží představují nebezpečné odpady minimálně od roku 2020, ČIŽP se tím zabývá až od konce července 2023, kdy v této věci obdržela podnět. 11. října 2023 sice ČIŽP konstatovala pro odbor krajského stavebního úřadu Moravskoslezského kraje, že DIAMO neodstranilo kalové nádrže, na základě čehož mělo být DIAMU uloženo jejich odstranění a také obnovení monitoringu podzemních vod. To už ale ČIŽP nekontrolovala. „Provádění monitoringu je dle zákona povinností provozovatele, kterým je DIAMO. Výsledky monitoringu jsou předkládány dozorujícímu orgánu, tedy Obvodnímu báňskému úřadu,“ sdělila zástupkyně mluvčího ČIŽP Miriam Loužecká.
„V rámci sanace a rekultivace úložného místa těžebního odpadu v Heřmanicích provedla ČIŽP důkladné šetření, které se netýkalo pouze kalů v kalových nádržích, ale také dalšího nakládání s odpady na odvalu. V rámci tohoto šetření vyzvala inspekce k vyjádření dotčené úřady státní správy či předala podněty na správní orgány podle jejich působnosti. Inspekce také nechala provést odběr směsných vzorků v prostoru bývalých kalových nádrží K1 a K3. Analýza vzorků se zaměřovala na obsahy vybraných toxických kovů nebo látek v sušině, výluhové zkoušky a dále na stanovení vybraných nebezpečných vlastností, přičemž nebylo zjištěno, že by vzorky vykazovaly nebezpečné vlastnosti, jako je např. ekotoxicita. V kontextu celkového hodnocení nebezpečnosti ve vztahu k lokalitě je zásadní, že zde nebyly překročeny limitní hodnoty pro výluhy toxických látek, což je podstatné z hlediska možného rizika úniků do okolí. Kontrola ze strany ČIŽP byla ukončena protokolem o kontrole, kdy v rámci problematiky kalových nádrží nebylo inspekcí shledáno porušení zákona o odpadech,“ uvedla Loužecká k výsledkům kontroly ze strany ČIŽP s tím, že vliv na zdraví obyvatel nemůže inspekce komentovat a doporučuje obrátit se na orgán ochrany veřejného zdraví.
Překvapivé vyjádření
Aktuální vyjádření České inspekce životního prostředí je vlastně poměrně překvapivé. O to více, že Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu z odkalovací nádrže K-1, kterou si nechal v roce 2020 zpracovat sám státní podnik DIAMO u společnosti Ochrana podzemních vod, konstatuje, že „hodnocený odpad má nebezpečnou vlastnost HP 14 (Ekotoxický)“. Také Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě na základě odebraných vzorků v letošním roce konstatoval, že v kalových nádržích nejsou dodrženy limitní hodnoty v případě arzenu, uhlovodíků C10-C40, suma PAU polyaromatických uhlovodíků a benzenu.
Kaly jako takové jsou navíc podle vyjádření ČIŽP součástí staré ekologické zátěže. „Nejedná se tedy o návoz kalů (odpadů) na lokalitu, ale původní průmyslové užití lokality. V případě starých ekologických zátěží je běžnou praxí, že pokud vybrané ukazatele plní analýzou rizik doporučené cílové limity, které jsou bezpečné pro životní prostředí, mohou materiály v závislosti na způsobu využití lokality na lokalitě zůstat,“ vysvětluje Loužecká.
Jaká tedy bude budoucnost haldy a odpadů na ní? Dochází-li nyní Česká inspekce životního prostředí k závěru, že toxické kaly na hořící haldě nepředstavují problém, pak nejspíš i nadále neutěšená. Jedno je ale jasné, sanace Haldy Heřmanice bude výrazně dražší, než se původně předpokládalo.
Sarkofág za tři a půl miliardy
Původně schválený způsob sanace počítal s tím, že bude hrazena téměř výhradně z prostředků soukromých firem prostřednictvím propírání haldoviny a jejího dalšího komerčního využití. Aktuálně je ve vzduchu doposud Obvodním báňským úřadem neschválená varianta, kterou navrhuje ředitel DIAMA Luděk Kašpar. Ta spočívá v zakrytí haldy sarkofágem za více než tři a půl miliardy korun, jehož výstavba zabere až deset let.
Jedinou v zásadě pozitivní zprávou je to, že ministr financí Zbyněk Stanjura i někdejší ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela vyjádřili podporu poskytnout veškeré nutné prostředky k sanaci, aby se konečně začala řešit dlouhodobě neutěšená situace odvalu.
Na neutěšenou situaci na heřmanické haldě upozorňují i občané v petici požadující okamžité řešení situace. Tu podepsalo přes 12 tisíc lidí. K čemu reálně dojde, aby se problém hořící haldy s nádržemi s toxickým odpadem potenciálně ohrožujícím zdraví i přírodu vyřešil, s jistotou nikdo neví. Jisté je jen to, že řešení nebude ani rychlé, ani levné.
•
