Ve vysokých až tropických teplotách se tam pohybovali lidé na cyklistických trenažerech, dále vyznavači jógy i seniorní tanečnice. A k tomu ta tisková konference v netradiční podobě! Předseda Senátu Miloš Vystrčil byl po celou dobu na běžeckém pásu a dva další senátoři, Jiří Drahoš a Jiří Růžička, odpovídali ze sedel spinningových kol…
Ano, takto vypadalo zahájení Aktivního září, které pořádal společně se svými partnery Nadační fond Aktivní Česko. Proč? Na přítomném stánku Světové zdravotnické organizace (WHO) jste se mohli dozvědět, že situace není právě růžová. V zemích Evropské unie se sice zvyšuje věk dožití, ale zvyšuje se i počet let, které lidé prožijí s chronickými nemocemi (s kardiovaskulárními poruchami, onemocněními dýchacích cest, poruchami imunity, nádory a podobně). Ty způsobí 74 procent předčasných úmrtí a mezi faktory zvyšující jejich výskyt patří kromě nedostatku pohybové aktivity nezdravé stravování, pití alkoholu, užívání návykových látek a kouření.
Foto: Shutterstock
Česko na tom není zrovna nejlíp. Již řadu let jsme svědky velmi výrazného nárůstu počtu lidí s nadváhou, nedostatku pohybu u mladších generací a převahy nezdravého životního stylu.
Každý pátý Čech je obézní; zvláště varovná je situace u dětí – 7,5 procent z nich trpí nadváhou, což je o třetinu více než před osmi lety. Spotřeba masa na osobu patří k nejvyšším v Evropě, čtvrtina české populace kouří (dvojnásobné množství než v rozvinutých zemích) a pouze 35 procent Čechů pravidelně sportuje alespoň jednou týdně, navíc u Čechů a Češek starších 65 let je pouhá desetina těch, kteří se aktivně hýbou.
Naprosto zásadní jsou však ekonomické dopady nedostatku pohybu a nezdravého životního stylu. Podle údajů Evropské komise patří náklady na zdravotní péči mezi nejvyšší a rovněž nejrychleji rostoucí výdaje vlád i jednotlivců. V průměru se v zemích EU jednalo v roce 2020 o 9,1 procenta HDP. Studie zveřejněná roku 2016 v The Lancet Global Health odhadovala, že fyzická nečinnost stála systémy zdravotní péče v jediném roce 2013 celosvětově 53,8 miliardy dolarů; náklady na ztrátu produktivity byly ještě vyšší (13,7 miliardy). Když navíc připočteme hodnotu zaměstnanosti ve sportovním sektoru a také přínos sportovních akcí či turismu, pak by dle některých expertních studií mohl vést zvýšený objem pohybu každého jednotlivce ke zvýšení globálního HDP do roku 2050 o 0,15 až 0,24 procenta ročně. A to není málo.
Co s tím dál? Aktivity, jako je Aktivní Česko, jsou jistě žádoucí a nutné. Mnohé rozvinuté státy si však uvědomily, že to nejde jen tak bez koordinovaného úsilí – napříč různými resorty a také ve spolupráci mezi státem, regiony, neziskovými organizacemi, sportovními kluby, soukromým sektorem, univerzitami a dalšími aktéry. Určitě se můžeme inspirovat venku, v zahraničí.
Třeba Nizozemci si nekladou skromné cíle: do roku 2032 má každý tamní člověk ve všech fázích života denně sportovat, až 80 procent mladých bude mít dobré pohybové dovednosti a k tomu bude Nizozemsko patřit mezi top 10 elitních sportovních zemí světa. Země se snaží zkombinovat „pohyb pro všechny“ s podporou špičkového sportu. Mimochodem na olympiádě v Paříži to Nizozemsku cinklo hned 34krát, z toho patnáctkrát zlatě (!) a v pořadí národů bylo šesté – před Velkou Británií a Německem… Tak co, Pepíci a Mařenky, půjdeme do toho?
Aleš Vlk, proděkan pro vnější vztahy a rozvoj Fakulty tělesné výchovy a sportu UK
•
