Všechny ty starosti, zda byl Petr Pavel větší a horší komunista než Andrej Babiš, teď půjdou stranou: Babiš v tomto ohledu suverénně vede.
Předvolební průzkumy opět zklamaly. Vždyť více než 35 procent v prvním kole prezidentských voleb Petru Pavlovi nepředpovídal nikdo. Bližší pohled na věc je ale vůči agenturám zkoumajícím veřejné mínění mnohem vstřícnější. Generála ve výslužbě tipovala jako vítěze prvního kola řada odborníků, s čím ovšem nepočítali, byl prudký úbytek hlasů Danuše Nerudové. Bývalá rektorka Mendelovy univerzity nakonec jako „černý kůň“ volby zopakovala výsledek expremiéra Jana Fischera z voleb před deseti lety. Ač patřila mezi favority, nakonec zůstala velmi vzdálena snu o druhém kole. Až třetí v pořadí, tedy první v poli poražených.
Až nečekaně mnoho voličů dalo přednost „sázce na jistotu“ a volilo Petra Pavla, který se podle předpokladů skutečně ve druhém kole může utkat s bývalým premiérem Andrejem Babišem. Všechny ty starosti, zda byl Pavel větší a horší komunista než Babiš, teď půjdou stranou: Babiš v tomto ohledu suverénně vede. Z pohybu voličů od Nerudové k Pavlovi je ale zřejmé, že většina z nich snad opravdu touží po tom, vystrčit Babiše definitivně z politiky. Ve druhém kole k tomu mají velmi reálnou šanci.
Zpětně se teď ukazuje, jak pravdivé byly námitky kritiků vůči kandidatuře senátorů Pavla Fischera a Marka Hilšera. Jejich více než devět procent – tedy přes půl milionů voličů – chybělo Petru Pavlovi k tomu, aby těsně dosáhl na hranici 50 procent už v prvním kole, ale především k psychologické výhodě náskoku do kola druhého. Oba senátoři to nyní mohou změnit tím, že dají jasnou podporu vítězi prvního kola. Ten bude stát proti symbolu novodobého populismu bez hranic, který by chtěl vládnout zemi z Pražského hradu.
Zkušenosti z finálového souboje Miloše Zemana a Jiřího Drahoše před pěti lety ukazují, že propočítávání přesunu hlasů po prvním kole není přesné. Vždy se najdou zhrzení kandidáti, kteří doporučení nedají, protože neumějí překousnout svou prohru. Případně zcela nečekaně podpoří kandidáta, který byl – jako v případě Miloše Zemana – považován za ohrožení demokracie v Česku, což se nakonec ukázalo jako obava velmi oprávněná.
Dnes, kdy je česká společnost rozpolcená jako nikdy předtím a musí čelit i válečné realitě nedaleko svých hranic, by taková volba zhrzených nebyla moc státotvorná. Neúspěšní kandidáti mají tak výjimečnou příležitost ukázat, kým doopravdy jsou a za čím v životě, i v tom politickém stojí.
Druhé kolo volby prezidenta je tedy narýsované přesně tak, jak se čekalo. Populistická alibistická minulost proti šanci vytváření politiky jako reálné a hodnotové struktury české společnosti. Republiky, která se nechce ztratit nejen v Evropě a ve světě, ale hlavně sama sobě.
První kolo na této cestě jinam máme za sebou. Teď je třeba dotáhnout ji do konce v kole druhém.
•
