V návaznosti na nález, podle kterého právnickým osobám svědčí „základní lidské“ právo na ochranu dobré pověsti a v případě jejího zasažení mohou požadovat přiměřené zadostiučinění také za nemajetkovou újmu, ústavní soudce Jaromír Jirsa koncem ledna uvedl, že žádná lež není dost malá, aby si nezasloužila aspoň omluvu. „Taková újma postrádá, jak vyplývá již z jejího názvu, jasně definovatelný majetkový rozměr, respektive neznamená pro poškozeného přímou ztrátu na jeho majetku, kterou lze spolehlivě vyčíslit,“ přibližuje právník Jáchym Reizer z advokátní kanceláře Chrenek Toman Kotrba s tím, že v novém občanském zákoníku zákonodárci výslovně u nemajetkové újmy zmiňují pouze fyzické osoby. Ústavní soud (ÚS) tak vyplnil takzvanou nevědomou mezeru v zákoně s odůvodněním, že firmy či spolky nejsou jen samoúčelnou právní fikcí.
„Právnické osoby jsou převážně nástrojem, prostřednictvím něhož mohou lidé naplňovat své zájmy. Dobrá pověst hraje klíčovou roli pro vystupování právnických osob v právních vztazích a pro naplnění práv jednotlivců, kteří jsou v nich sdruženi, a při neoprávněném zásahu do ní jim může vzniknout majetková i nemajetková újma,“ řekl soudce zpravodaj Jirsa. České právo přitom nemajetkovou újmu u narušení dobré pověsti firem umělo před účinností nového občanského zákoníku řešit. „Přiměřené zadostiučinění se dříve ve sporech o ochranu dobré pověsti běžně přiznávalo a tato praxe přetrvala ještě několik let po přijetí současného občanského zákoníku, než Nejvyšší soud vydal koncem roku 2021 rozhodnutí, v němž tento nárok právnické osobě nepřiznal,“ přibližuje advokát Michal Matějka z advokátní kanceláře PRK Partners.
V uplynulých letech proto byla možnost ochrany firem okleštěná. „Bylo možné domáhat se přiměřeného zadostiučinění za poškození pověsti pouze v některých případech, jako je nekalá soutěž, šikanózní insolvenční návrh nebo nezákonné rozhodnutí orgánu veřejné moci. Případně se mohly domáhat náhrady majetkové škody nebo vydání bezdůvodného obohacení,“ uvedla advokátka Kateřina Devlin z advokátní kanceláře Deloitte Legal. Tento výčet tak (staro) nově rozšiřuje i nemajetková újma na dobré pověsti, kterou právní praxe vítá. „Velmi častým předmětem sporu jsou totiž zásahy do pověsti, které mají dopad do podnikání právnické osoby, avšak ne vždy se podaří prokázat, že byly uskutečněny v hospodářském styku,“ říká Sylvie Sobolová z advokátní kanceláře KŠB s tím, že takový stav nahrával rafinovanějším útokům na právnické osoby.
Dopad na běžící kauzy
Ústavní soud vydal nález na základě stížnosti spolku Milion chvilek, který se domáhal omluvy za výroky, kterými ho bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip spojil s kybernetickým útokem na benešovskou nemocnici. Soud řekl, že účinná ochrana dobré pověsti právnických osob, která je ústavně zaručená v Listině základních práv a svobod, vyžaduje analogické použití stejných prostředků jako při ochraně proti nekalé soutěži podle občanského zákoníku, který se v tomto tématu věnuje jen ochraně fyzických osob včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění. „Nález je tak v jistém smyslu přelomový a je z něho cítit poměrně velké odhodlání závadné jednání ve veřejném prostoru korigovat,“ říká advokát Jan Šturm z advokátní kanceláře Havel & Partners. Ostatně několik dní poté uplatnil ÚS stejnou metriku u stížnosti agentury Bison & Rose ve sporu s předsedou opozičního hnutí ANO a bývalým premiérem Andrejem Babišem.
Agentura od něj žádala omluvu za údajně nepravdivá tvrzení o své činnosti. Jak upozorňuje Česká tisková kancelář, nález dopadne také na další živé kauzy, které řeší české soudy. „Praktickým dopadem budou častější žaloby právnických osob proti neoprávněným zásahům do jejich pověsti, neboť se již nebudou obávat odmítnutí obecnými soudy,“ myslí si Kateřina Devlin. Advokát Petr Zábranský z advokátní kanceláře Rowan Legal přesto neočekává, že se strhne lavina žalob obchodních společností či jiných právnických osob o náhradu nemajetkové újmy. „Jistě lze ale očekávat, že některé právnické osoby tuto možnost rády využijí a budou požadovat náhradu nemajetkové újmy, zejména v situaci, kdy vyčíslení majetkové újmy bude složité či nemožné,“ říká.
Praxe říká ano
Většina oslovených právníků se změnou přístupu souhlasí. Podle advokáta Jana Šturma z Havel & Partners byl dosavadní stav nastolený po rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela bezzubý a neodpovídal realitě 21. století. S tím souhlasí i Roman Tomek z advokátní kanceláře Sedlakova Legal. „Soud správně upozornil na rychlost dnešní doby, která může zdržovací a odstraňovací nástroje firem proti poškození jejich pověsti oslabit nebo úplně znefunkčnit. Zároveň vnímáme, že zásahy do pověsti právnických osob jsou stále častější a mohou mít vážné důsledky nejen pro jejich členy, ale i pro osobu samotnou. Proto dává smysl, že soud přijal tento širší výklad,“ říká Tomek.
Dle Vladimíry Knoblochové z advokátní kanceláře DBK Partners nález zdůrazňuje preventivně-sankční funkci náhrady nemajetkové újmy. „To odpovídá modernímu přístupu k ochraně osobnosti, který je třeba běžný v USA. Důležité je, že Ústavní soud zdůraznil přiměřenost a individuální stanovení náhrad újmy. Jednak náprava zásahů do důstojnosti a integrity nemá spočívat jen ve finanční kompenzaci, jednak by soudy neměly jen mechanicky aplikovat pravidla, ale vždy zvažovat konkrétní dopady,“ říká s tím, že nález bude klíčový zejména pro média, která budou muset pečlivěji vážit míru a obsah zveřejňovaných informací a také důsledně ověřovat fakta, aby nebyly uveřejněny nesprávné nebo zkreslené informace. „Významným aspektem je také zvýšená odpovědnost jednotlivců na sociálních sítích a v rámci veřejné komunikace. Nález Ústavního soudu může dopadnout i na situace, kdy dochází k systematickému poškozování pověsti fyzických nebo právnických osob dehonestačními kampaněmi,“ dodává Knoblochová. Podle Jáchyma Reizera platí, že aby mohlo být přiměřené zadostiučinění soudem přiznáno, musí konstatovat, že dané vyjádření mělo skutečně potenciál ohrozit dobrou pověst firmy. „V tomto ohledu se lze domnívat, že například komentář pod příspěvkem na sociálních sítích za standardních podmínek nedisponuje potenciálem zasáhnout do dobré pověsti, především je-li z něho jasně zřejmé, že vyjadřuje osobní názor komentátora, nikoli objektivní skutečnost či stav,“ hodnotí. „Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem se nyní obecné soudy postaví k výši zadostiučinění (kompenzace) v jednotlivých případech, zejména v tisku a na internetu s velkým dosahem,“ říká Jan Šturm. Advokát Zdeněk Kučera z kanceláře Dentons pak připomíná, že některé soudy i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu náhradu za majetkovou újmu ve formě přiměřeného zadostiučinění přiznávaly. „Zásadní dopad je tak spíše posílení právní jistoty. S ohledem na to, že soudní praxe poměrně široce vykládá pojem soutěžitele, žaloby na poškození jména právnické osoby jsou často doprovázeny též nároky z titulu nekalé soutěže, v jejichž případě přiznávat náhradu šlo,“ říká.
Kritika i ze soudcovských řad
Proti nálezu ÚS se záhy po jeho vydání ohradila část právní obce, včetně soudců, kteří se na nálezu v plénu podíleli. „Širší zákonná ochrana práv právnických osob je jistě možná a je legitimní možností zákonodárce takovou úpravu zvolit. Rozhodně však není úkolem Ústavního soudu, aby své představy o lepším právu promítal do platného občanského zákoníku, a to jako jakýsi alternativní zákonodárce,“ stojí ve stanovisku přehlasovaných ústavních soudců Zdeňka Kühna, Josefa Fialy, Tomáše Langáška, Kateřiny Ronovské a Jana Wintra.
„Rozhodnutí Ústavního soudu vnímám jako pozitivní. Jako právník ale chápu některé hlasy, třeba části soudců Ústavního soudu vyjadřujících k nálezu odlišné stanovisko, které říkají, že postavení právnických osob je v českém právním řádu pojato odlišně od osob fyzických a že Ústavní soud by svým výkladem občanského zákoníku neměl plnit roli jakéhosi alternativního zákonodárce,“ komentuje advokát Petr Zábranský.
Podle Michala Matějky z PRK Partners ale nejsou argumenty kritiků natolik přesvědčivé, aby převážily jednoznačný a dlouhodobě zažitý požadavek praxe. „Upírat právnickým osobám přiměřené zadostiučinění v případě poškození jejich dobré pověsti bylo nesystémové, a navíc je stavělo do nevýhodné situace, protože nárok na náhradu škody se v těchto případech obvykle obtížně vyčísluje i prokazuje. Přiměřené zadostiučinění, jehož výše závisí na úvaze soudu, je oproti tomu vhodným nástrojem, jak se poškozený může alespoň nějaké ,drobné náplasti‘ účinněji domoci,“ říká s tím, že přiznávané částky přiměřeného zadostiučinění zpravidla nebývají likvidační a obvykle se pohybují v desítkách či nižších stovkách tisíc korun.
•
