Poradenská společnost KPMG vydává už od závěru minulého milénia studie o nefinančním reportingu, které odrážejí přístup firem k udržitelnosti po celém světě. Může tak sledovat dlouhodobé trendy, z nichž leckdy vychází jiný obrázek, než jaký se nám jeví v české kotlině. „V roce 1999, kdy KPMG provedla první průzkum, reportovalo jen 35 procent největších společností. Od roku 2008 se podíl pohybuje nad 90 procenty. Největšími skokany za poslední období byla například Saudská Arábie, Chile, ale také společnosti na Novém Zélandu,“ uvádí Anna Vaníčková v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem [ta]Udržitelnost. I v tuzemsku vzrostl podle posledního průzkumu počet reportujících společností o 12 procentních bodů. Kromě zvětšování okruhu aktivních firem ale podle Anny Vaníčkové dochází napříč světem i k rozšiřování témat a dat. Směřování k udržitelnosti se stává celosvětově stále hmatatelnějším fenoménem.
KPMG koncem roku publikovala nejnovější výsledky svého průzkumu, který je zaměřen na nefinanční reporting. Kdybyste měla vybrat tři nejdůležitější závěry, které by to byly?
Předkládání zpráv o udržitelnosti se stalo běžnou součástí podnikání. Vykazování udržitelnosti i stanovování cílů přijaly téměř všechny globální skupiny společností. Velké evropské společnosti se postupně připravují na reportování dle CSRD/ESRS a ještě před povinností vydávají reporty buď inspirované ESRS nebo vyhodnocují významná témata podle principu dvojí významnosti. Téměř polovina evropských společností, které byly ve vybraném vzorku, již v rámci reportingu zveřejňuje informace i dle EU Taxonomie. A do třetice, společnosti se hlásí k cílům snižování uhlíkové zátěže, uhlíková stopa se tak stává běžnou součástí vykazování a strategických cílů. Přidala bych ještě jeden postřeh za Českou republiku: výrazně se začíná zvyšovat poměr společností, které reportují na lokální úrovni.
KPMG se tímto průzkumem zabývá už řadu let. Proč jej považujete za tak důležitý, že mu věnujete globální pozornost?
KPMG vydává studie o nefinančním reportingu od roku 1999. Každý rok se do studie zapojuje více zemí. I díky tomu můžeme říct, že téma udržitelnosti a ESG vykazování získává na významu a je to důležité téma i pro řadu našich klientů, kterým tak můžeme přinášet přehled o vývoji, trendech a situaci i v jiných regionech než Evropě.
Dá se shrnout, co historický vývoj výsledků průzkumu říká o přístupu firem k udržitelnosti?
Průzkum potvrzuje změny v rozsahu a kvalitě zveřejňovaných informací. Od dokumentů, které byly používány především jako marketingové nebo PR prostředky, se praxe přeorientovává více na data a měřitelné cíle. Principy ESG zároveň prostupují do všech oblastí fungování společností.
V Evropě máme pocit, že jsme nejen na čele zelené transformace, jejímž odrazem je právě nefinanční reporting, ale že jsme v tom úsilí do značné míry osamoceni. Jakou realitu vykresluje váš průzkum?
Žijeme v evropském prostoru, tak je přirozené, že se o něm nejvíce mluví. Ale pokud se podíváme na udržitelnost a přechod na udržitelné fungování, potažmo nefinanční reporting, tak v tom určitě nejsme sami. Ačkoliv to tak z médií možná nevypadá, tak snahy o změny v přístupu k udržitelnosti jsou patrné v USA, Číně nebo afrických zemích. Díky tomu, že se do naší studie zapojilo 58 států z celého světa, máme celkem slušný přehled, jak si stojí různé regiony. Členské země EU v průzkumu tvoří jen zhruba třetinu zemí a mezi největšími společnostmi představují zhruba jednu šestinu.
Pojďme ke konkrétním číslům z letošního ročníku. Zprávu o udržitelnosti publikuje 96 procent z 250 největších světových společností a 79 procent ze všech 5800 firem zapojených v průzkumu. To jsou vysoká čísla. Do jaké míry na nich má podíl povinný ESG reporting, který zavádí EU svou směrnicí CSRD?
První zprávy o udržitelnosti v souladu se směrnicí CSRD teprve budou vycházet. Můžeme ale sledovat trend, že evropské společnosti se dopředu připravují a podstupují kroky, které je připraví na reportování “naostro” dle CSRD.
Má CSRD obdobu v jiných koutech světa, nebo je zavádění povinného reportingu evropskou specialitou?
Evropskou specialitou to není. Během uplynulého roku probíhaly diskuse i v dalších regionech a vidíme vznik nové mezinárodní metodiky dle IFRS Sustainability disclosures (známé i jako ISSB standardy), ke které se postupně hlásí země po celém světě. Zároveň vznikají i lokální metodiky, které jsou zaváděny například v Číně nebo Velké Británii. Pozitivní na vzniku jednotlivých metodik je, že se snaží být interoperabilní a vycházet z již existujících postupů, a tím vykazujícím společnostem ulehčit přípravu.
Jakou pozici si drží různé dobrovolné standardy reportování o udržitelnosti, jako jsou GRI?
GRI zůstává i nadále nejpopulárnější a nejčastěji používanou dobrovolnou metodikou reportování. Vidíme, že více než tři čtvrtiny největších společností tuto metodiku využívají. Pro firmy, které budou reportovat dle CSRD, je to velmi dobrý začátek. V zemích severní a jižní Ameriky (USA, Kanadě, Brazílii, Chile), ale také na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji se do popředí dostávají i standardy SASB (Sustainability Accounting Standards Board). Společnosti, které reportují dle SASB a převzaly i principy TCFD (Task-force for climate related financial disclosures), budou jednodušeji plnit požadavky ISSB. Zároveň je zajímavé, jak narostl podíl společností, které používají k reportování standardy nebo postupy lokálních burz cenných papírů, a to především na Blízkém východě, v Africe, v Asii nebo v Tichomoří.
Podobná procenta společností, které udržitelnost reportují, mají také cíle ve snižování uhlíkové stopy – konkrétně 95 procent největších a 80 procent všech zkoumaných firem. Dá se nějak charakterizovat regionálně či odvětvově zbytek, který zatím tohle téma neřeší?
Nejčastěji cíle ke snižování uhlíkové stopy zveřejňují společnosti, které působí v automobilovém průmyslu – až 91 procent, což odráží hlavně regulatorní motivaci ke snižování emisí a přechodu od fosilních paliv na elektromotory. V závěsu jsou společnosti, které se zabývají těžbou. Jsou to tedy společnosti, které mají již nyní významný podíl na globální uhlíkové stopě. Zároveň je zajímavé, že opět narostl podíl společností, které své cíle spojují s ambicemi Pařížské dohody, tedy udržet nárůst teploty do dvou stupňů Celsia oproti předindustriální úrovni, a stanovují své cíle jako takzvaně vědecky podložené.
Výsledky udržitelnosti promítá do odměňování managementu jen 30 procent ze zkoumaných bezmála šesti tisíc velkých společností. Nenaznačuje to, že s prorůstáním ESG do firemních strategií a do běžného fungování to navzdory vydávání zpráv není až tak slavné?
Navázání odměňování na výsledky v ESG je relativně novější praxe. Od minulého průzkumu v roce 2022 vidíme postupný nárůst podílu členů vedení odměňovaných i podle ESG. Největší je tento nárůst v regionu Asie, Evropy a Severní Ameriky. Předpokládáme, že to souvisí i s rozvojem ESG a reportingu a větším zaměřením na data a měřitelné cíle.
Váš průzkum také ukazuje, že výrazně roste počet firem, které se zabývají svým dopadem na biodiverzitu. To je docela nečekaný závěr, protože biodiverzita se zdá být hodně ve stínu uhlíkové stopy. Čemu lze uvědomělost byznysu přičíst?
Množství společností, které reportují o biodiverzitě, se od roku 2022 v podstatě zdvojnásobilo. Pro některé sektory není posuzování dopadů a závislostí na biodiverzitě novinkou. To se odráží na vyšší míře vykazování v odvětvích, která se zabývají těžbou, lesnictvím, ropou nebo plynem. Nicméně pro většinu průmyslových odvětví je biodiverzita nové komplexní téma, kterému musí porozumět. Tomu nahrávají i různé dobrovolné rámce jako je TNFD (Taskforce on Nature-related Financial Disclosures), nebo povinnosti vycházející ze směrnice CSRD. Mnoho společností se tak připravuje na první kroky k hlubšímu porozumění jejich závislosti na přírodě a souvisejícím dopadům, rizikům a příležitostem.
Zajímavé také je, že přibývá čínských firem, které zahrnují udržitelnost do svých výročních zpráv. Je za tím jen nutnost vyplývající z přítomnosti na světových kapitálových trzích?
Myslím, že nejen to. Čína se hlásí k Pařížské dohodě, má nastavené svoje cíle a zavádí opatření, mimo jiné i vlastní reportingovou metodiku. Ještě se vrátím k uhlíkové stopě, velmi mě zaujalo, že 93 procent reportujících společností zveřejňuje svoje cíle ke snižování emisí, to je nárůst o 55 procentních bodů od roku 2022.
Dá se závěrem z vašeho průzkumu vyvodit, která část světa či byznysu pokročila v reportování o udržitelnosti nejdál?
Od doby, kdy jsme v KPMG začali se sledováním situace, můžeme říct, že nefinanční reporting se stal běžnou součástí podnikání. V roce 1999, kdy KPMG provedla první průzkum, reportovalo jen 35 procent největších společností. Od roku 2008 se podíl pohybuje nad 90 procenty. Největšími skokany za poslední období byla například Saudská Arábie, Chile, ale také společnosti na Novém Zélandu nebo v České republice, kde v počtu reportujících společností došlo k nárůstu o 12 procentních bodů. Kromě počtu společností ale napříč světem dochází k rozšiřování množství témat a dat.
Anna Vaníčková
V oblasti udržitelnosti a ESG se aktivně pohybuje více než 10 let. Pracuje v poradenské společnosti KPMG v ESG Advisory týmu, kde vede zakázky v oblasti přípravy strategií udržitelnosti a ESG, nefinančního reportingu nebo výpočtu uhlíkové stopy pro klienty napříč komerčními a výrobními sektory. Pravidelně se podílí na mezinárodním KPMG průzkumu praxe nefinančního reportingu, do kterého přispívá analýzou situace mezi největšími českými firmami. Na téma udržitelnosti a ESG v podnikání přednáší i na vysokých školách.
•
