Na versailleském summitu 10. a 11. března se lídři členských států EU v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině shodli na postupném ukončení závislosti na ruském plynu, ropě i uhlí, které aktuálně tvoří velkou část unijní spotřeby. Docílit toho chtějí kombinací nových zdrojů dodávek, ale i urychlením odklonu od fosilních paliv a dalšími kroky. Evropská komise má v květnu předložit plán k zajištění energetické nezávislosti na Rusku do roku 2027.
Někteří státníci však připustili, že nebude nic jednoduchého vymanit se ze závislosti v krátkodobém horizontu, a to především v případě plynu. Je totiž velmi komplikované přebudovat ze dne na den systém potrubí, která vedou z Ruska do Evropy. Unie v posledních letech z Ruska čerpala zhruba 40 procent svého plynu a asi 30 procent ropy.
Foto: Shutterstock
Evropská sedmadvacítka se dohodla na tom, že bude chtít dopravovat plyn z jiných oblastí jako například z Kataru nebo Spojených států. V plánu je také hledání alternativních zdrojů energie. Evropská unie chce zároveň více investovat do obnovitelných zdrojů. Podle premiéra Petra Fialy je pro Česko klíčová jaderná energetika, vláda se ovšem také zavázala nainstalovat na budovy na 100 tisíc solárních panelů a plánuje investovat i do infrastruktury na zkapalněný plyn. Fiala také uvedl, že summit EU potvrdil právo zemí vytvářet vlastní energetický mix.
Plyn z jiných zdrojů
Plán Evropské komise už se rýsuje. Místopředseda komise Frans Timmermans oznámil, že státy Unie během roku sníží závislost na ruském plynu o dvě třetiny. Nahradit by ho měl dovoz zkapalněného plynu, rychlý růst obnovitelných energií a snížení energetické náročnosti budov. Připustil nicméně, že některé země budou muset spalovat uhlí déle, než plánovaly.
To by ale podle něj nemělo ohrozit plány takzvané Zelené dohody, v níž se Unie zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030, a uhlíkovou neutralitu EU do roku 2050.
Zvláště závislé na ruském plynu jsou Německo, Itálie a země střední Evropy. Německo už přitom po začátku války na Ukrajině rozhodlo o zmrazení plynovodu Nord Stream 2. Některé členské státy včetně Česka přitom až dosud počítaly právě s plynem jako přechodným palivem, díky němuž mohou postupně přecházet od uhlí k solární a větrné energii. „Umím si představit, že zůstanete u uhlí o něco déle, ale jen když urychlíte přechod k obnovitelným zdrojům,“ dodal Timmermans.
V rámci zmíněné diverzifikace EU zvýší dovoz plynu z jiných zemí. Z Ázerbájdžánu a dalších států plánuje nakoupit o 10 miliard kubíků plynu více, z Kataru, Egypta a Austrálie by pak měla dovézt o 50 miliard kubíků více zkapalněného plynu (LNG). Timmermans vysvětlil, že Unie má kapacitu dovážet až 160 miliard kubíků LNG, nyní je ale na pouhých šesti miliardách. Důvodem je pochopitelně cena, zkapalněný plyn je podstatně dražší než ten, který přichází potrubím z Ruska.
Do roku 2030 EU chce také zvýšit produkci bioplynu vyráběného ze zemědělského a potravinářského odpadu ze 17 miliard na 35 miliard kubíků. Kromě toho se má zčtyřnásobit produkce vodíku – tato opatření by měla snížit poptávku po plynu až o 50 miliard kubíků.
New Green Deal není mrtev
Ve světle války na hranicích Evropy ztrácí boj s globálním oteplováním prioritu. To však podle odborníků neznamená, že Zelená dohoda pro Evropu (New Green Deal) je mrtvá. Evropa časem nebude mít dostatek svého uhlí, nemá ani plyn a současně klade větší důraz na ekologii než kdekoli jinde ve světě. Z toho je zřejmé, že nutně musí hledat cesty, jak se zbavit své závislosti na dovozu energetických komodit z nestabilních a nespolehlivých destinací, a rychle najít řešení.
Dopad na politiku ochrany klimatu se očekává trojí – snížení vlivu emisních povolenek (jejich cena už padá), změna právě schválené evropské taxonomie udržitelných investic a prodloužení životnosti uhelných elektráren. Snížená role plynu a omezení systému emisních povolenek způsobí, že uhelné zdroje budou v provozu déle, než se očekávalo. Uhlí zatím v Evropě je, přičemž jeho případná doprava odjinud je mnohem snazší než u plynu. Kromě paliva máme i funkční elektrárny a dopravní infrastrukturu.
•
