Esport bude větší než poker

Elektronické sporty loni překročily miliardovou hranici tržeb. Trh poroste dál, říká vedoucí partner Deloitte Legal Martin Bohuslav.

Proč se advokátní kancelář, patřící pod velkou konzultační skupinu, začala věnovat esportu?
Deloitte se již více než dvacet let na světové úrovni intenzivně věnuje sportu, video­hrám a navázaným odvětvím, takže cesta k esportu byla nasnadě. Prvotní nápad vznikl v první vlně koronavirové pandemie, kdy v televizích brutálně chyběl sportovní obsah. Určitě si vzpomenete, jak na obrazovkách běžely desítky let staré záznamy sportovních utkání, nebylo vůbec nic nového. V ten moment jsme si řekli, že je to okamžik, kdy by esport mohl udělat krok dopředu, už třeba jen tím, že by se legitimizoval obsah pro klasickou televizi.

Foto: Michael Tomeš

Velmi rychle jsme se dostali do kontaktu s Ligovou fotbalovou asociací (LFA), která má svoji vlastní esportovou ligu ve hře FIFA. Díky tomu se esport propojil s fyzickým sportem, protože fotbal jako takový hledá cestu k novým fanouškům, k novému publiku. Na fotbalové stadiony chodí chlapi středního a vyššího věku, mladých moc není. Takže fotbal se snaží najít cestu k mladšímu publiku a esport by mohla být jedna z cest. Navíc zrovna v loňském roce se esportu podařilo překročit miliardovou hranici tržeb, což automaticky znamená, že by to mělo zajímat velkou poradenskou firmu.

Miliarda dolarů v esportu je globální číslo. Jak velký je trh v Česku?
Největší problém esportu v Česku je obrovská fragmentovanost. Hráči zatím nevyužili příležitost, aby se sdružili a vytvořili z toho regulérní odvětví, jež by bylo důvěryhodné pro investory, sponzory a ve finále i pro hráče. Ono je to baví, pro většinu hráčů je to především zábava, ale kdyby se esport sdružil, vytvořil struktury podobné standardnímu sportu, jako jsou unie či asociace, vše by bylo transparentnější. V daný moment tedy nedokážu na otázku, jak velký je trh v Česku, odpovědět. Mám pocit, že každý chce být kapitán, každý chce šéfovat, ale nikomu se zatím nepodařilo výrazněji zaujmout ostatní.

Proč je tedy esport atraktivní pro firmy?
Tradiční společnosti, zejména automobilky, banky, výrobci nápojů a další, zjistily, že je to velmi atraktivní kanál pro marketingovou komunikaci. Esport má specifické publikum, na které klasické komunikační kanály neumějí zamířit. Je to skupina lidí, kteří se nedívají na televizi, neposlouchají rádio a je otázkou, jak moc může být impaktovaná reklamou na internetu. A ta skupina se stále zvětšuje, podle našeho průzkumu představuje koncová skupina zákazníků více než 450 milionů lidí. To není málo. Esport je často obsah srovnatelný nasazením, atmosférou i dalšími aspekty s běžným fotbalovým zápasem. A stejně jako na běžném hřišti, tak i v esportu jsou kolem trávníku reklamní plochy. Přes ně mohou firmy komunikovat a zasáhnout specifickou cílovou skupinu, ať už jde o Českou spořitelnu, Komerční banku, Red Bull, či ČEZ. Třeba automobilka BMW má svůj globální esportový tým a další automotive firmy se k tomu chystají.

V esportovém byznysu ale nejde jen o sponzoring…
Je to největší byznysová část, ale celkový trh je výrazně větší. Esport je zatím velmi dostupný, výbava nestojí moc, takže vstupní bariéry jsou hlavně v tréninku. Nicméně po světě se konají již opravdu velké turnaje, kde se hlavní výhra pohybuje v řádech statisíců dolarů. Občas prize money vystoupají přes milion dolarů, takže se v tom točí skutečně velké peníze. V Česku je trh v začátcích, odměny se pohybují na úrovni desítek tisíc korun, a tak poměrně velké publikum lze oslovit za relativně nízké náklady. Ale to se změní, až do Česka vstoupí franšízy ze západní Evropy v organizaci turnajů a her. Takže kdo z tradičního byznysu se rozhodne do esportu vstoupit dříve, bude to mít výrazně levnější.

Často se zaměňuje esport a gaming. Kde je hranice, kdy se ze zábavy stane smysluplná činnost?
V esportu je potřeba hrát hru, v níž se pořádá soutěž, tedy musí danou hru hrát víc lidí proti sobě a určit vítěze. Vzletně se tomu říká kompetitivnost (smích). Esport musí být soutěžní, turnaj nebo liga, vede k interakci hráčů, a pokud je tým rozumně vedený, tak stejně jako u fyzického sportu má přesahy do organizace života týmu včetně běžného světa a pohybu. Řada profesionálních esportových hráčů má ve smlouvě povinnost fyzicky sportovat, zdravě se stravovat, to je velký rozdíl proti obrázku „pařmena“ u počítače s plechovkou koly. Česká společnost je hodně konzervativní, většina dospělé populace si myslí, že esport je obyčejné hraní her. Ale to je obrovská zkratka.

Řada profesionálních esportových hráčů má ve smlouvě povinnost fyzicky sportovat, zdravě se stravovat, což je velký rozdíl proti obrázku „pařmena“ u počítače s plechovkou koly.

Kolik lidí se esportu v Česku regulérně věnuje?
Odhaduji, že na poloprofesionální úrovni to jsou zatím desítky až nižší stovky lidí. Přičemž hráčská základna je násobně vyšší, desetitisíce až statisíce hráčů.

Jaký typ her se v esportu hraje nejvíc?
Sportovní simulátory, ačkoli jsou oblíbené, nejsou tím hlavním hitem. Podle našeho průzkumu se sportovním simulátorům věnuje asi třetina respondentů v branži. Pro běžné lidi jsou srozumitelné, je to vždy fyzický sport, který člověk zná, takže když se někdo na vysílání hry začne dívat, chápe, co se děje, čeho se kdo snaží dosáhnout. Ale mezi nejdůležitější tituly patří strategické střílečky typu League of Legends, Dota nebo Counter Strike. Bohužel česká společnost má tendenci odsuzovat nejen esport, ale i jednotlivé hry, třeba právě střílečky. Proto jsme se s jedním akademickým pracovištěm, jež se zaměřuje na psychologii – zatím nemohu danou instituci jmenovat – dohodli, že provedeme výzkum, který se zaměří na ty vlastnosti, které může esport rozvíjet, a zároveň na případné patologické projevy. Já osobně je nevnímám, ale potřebujeme mít data. Jedna z tezí esportu je třeba to, že rozvíjí koordinaci v týmu, že třeba slouží jako lepší způsob výběru lidí než robustně postavená assessment centra, kdy firma ve výběrovém řízení zavřela osm lidí do místnosti a nutila je z papíru postavit dům. To může esport docela efektivně nahradit.

Čím víc se o esportu bavíme, tím víc mi připomíná poker před zhruba deseti lety, kdy měly karty cejch takřka hospodského trávení času, ale ve finále se ukázalo, jak hodně peněz v pokeru je, vysílají ho televize, pořádají se obří turnaje, v Česku vznikl specializovaný resort orientovaný jen na kasino. Může esport v budoucnu dosáhnout na úroveň pokeru?
Myslím, že v esportu se bude potenciál­ně točit více peněz než v pokeru. Ano, poker má zajímavý obsah, který překvapil, není tak hospodský, jak vypadá, je o schopnosti kombinovat a hrát a pro lidi je to zajímavé třeba jako šipky. Ale esport je univerzálnější a bude mít větší dosah, tedy i globální tržby. Zmínil jste resort na Rozvadově, který investor postavil v podstatě jen proto, aby se v něm dal hrát poker. Stejně tak bude vyžadovat infrastrukturu i esport, takže očekávám, že ve větších městech vzniknou základny, kde bude potřebné zázemí pro týmy. V současné době jsou hry stále ještě instalované v počítači, ale později, až se bude hrát čistě v cloudu, bude infrastruktura – počítače, servery a superrychlé připojení – potřeba. Třeba vzniknou hospody a kluby se zaměřením na esport, kde bude fungovat komunitní život. A kdo takovou investici udělá včas, tak ji dobře zhodnotí.

Martin Bohuslav (40)

• Advokát a vedoucí partner Deloitte Legal.
• Absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
• Pro Deloitte Legal pracuje od roku 2003, mezi jeho klienty patří technologické společnosti, stavební firmy, developeři, místní samosprávy, výrobci a obchodní řetězce.
• Zaměřuje se na vedení kom­plexních transakcí, projektů a restrukturalizací, specializuje se také na digitální právo a oblasti technologií a inovací.

Přečtěte si také