Poslední období ukázalo, jak je pro každého z nás energetika zásadní. Ceny energií ovlivňují náš každodenní život – kam pojedeme na dovolenou, jaký nový osobní vůz si můžeme dovolit, jak vysokou hypotéku zvládneme ještě platit, ale i kolik jsme schopni odkládat svým dětem třeba na vzdělání. Ceny energií tvoří naprosto zásadní část našich rodinných rozpočtů.
Na konci letošního roku sršelo vedení Energetického regulačního úřadu (ERÚ) optimismem. Energie budou v příštím roce i nadále zlevňovat, a to dokonce o tolik, že si regulátor troufne bez problémů sám zdražovat – samozřejmě tak zvanou regulovanou složku ceny, o níž rozhoduje.
Foto: Shutterstock
Úředníci tohoto pro vývoj cen a stabilitu trhu naprosto zásadního úřadu jsou zjevně rození optimisté. Geopolitická rizika, která dokáží během pár hodin ceny energií na trzích katapultovat až do oblak, sice určitě vnímají, ale zjevně ne natolik, aby pro modernizování tuzemské infrastruktury hledali i jiné zdroje, než jsou téměř výhradně naše rodinné rozpočty. Co se ale pak stane po propuknutí ještě většího konfliktu na Ukrajině či Blízkém východě s cenami energií pro domácností poté, co regulátor tahem pera už zdražil její podstatnou část, je jasné i největším sluníčkářům.
Ano, je čas zastavení, čas pro chvíli klidu v překotném toku dnů, čas pro vyhodnocení rizik, která by nás mohla v příštím roce zle potrápit. Energie, i přes euforii naordinovanou státními úředníky, dokáží naše peněženky vyprázdnit během pár měsíců. Před pár dny bilancovali i evropští statistici a nedopadli jsme vůbec dobře. Spíše prachbídně. Verdikt Eurostatu je přímo opačný od sluncem zalitých plání v podání tuzemských energetických regulátorů: Češi mají vztaženo ke svým příjmům vůbec nejdražší energie ze všech občanů EU!
Co dodat?
Roční období, v němž se zrovna nacházíme, je časem víry. Když ne už víry v Boha coby arbitra veškerého, tak třeba i víry ve státní úřady a instituce, které nám občanům zajistí v souladu se svým vědomím a svědomím to nejlepší, co potřebujeme.
V případě energetiky co nejnižší možné ceny na dlouhodobě stabilním férovém trhu, na němž aktivně působí takzvaný státní regulátor, jakási osvícená entita disponující nespočtem těch nejlepších ekonomických prognóz, s privilegiem zákonem vyhrazené nezávislosti na moci světské…
A nám, řadovým občanům, nezbývá než věřit, že svou moc, která je v případě trhu s energiemi až autokratická, využívá a využije opravdu nezávisle. Nezávisle na svodech politiků, ale i velkých energetických hráčů a finančních skupin.
Musíme věřit, že ERÚ dělá opravdu vše, co je v jeho silách, aby dostál svému úkolu, odůvodnil dál svou existenci i svěřená privilegia. Musíme věřit, že letní příběh, kdy se členové vedení úřadu nechali hostit na českokrumlovském hudebním festivalu státním molochem, který mají sami regulovat a kontrolovat, aby mu o pár týdnů později přihráli mnohamiliardový dárek v podobě zvýšených poplatků za transport plynu, samozřejmě znovu z peněz nás, co plynem topíme či alespoň na něm vaříme… že tento podivný příběh byl opravdu jen naprostou náhodou a že by si jen podlý paranoik, nepřející členům rady ERÚ občas nějakou tu zábavu na cizí útraty, myslel něco jiného.
Musíme věřit, že regulátor zdatně odolává snaze velkých energetických firem, takzvaných dominantů, naklonit si jednotlivé členy rady na svou stranu či alespoň u každého konkrétního získat nějaké ty sympatie „navíc“.
Musíme věřit novému předsedovi, který usedl do funkce těsně před koncem roku, že kladivo kontrol posílaných regulátory na jednotlivé energetické společnosti dopadá jen čistě náhodou a s mnohem větší tvrdostí téměř výhradně na menší a střední dodavatele energií než na zmíněné „dominanty“.
Ano, snad se jedná opravdu o samé náhody potvrzující, že i dámy a pánové z rady jsou pouhými lidmi z masa a kostí, jimž zákonodárci nadělili do vínku onu zákonem zaručenou „nezávislost“. Ovšem jen s „malým“ rozdílem, že na jejich odbornosti, nestrannosti, vyváženosti i předvídatelnosti rozhodování jsou závislé peněženky nás ostatních.
•
