Můžou za červencový výpadek elektřiny v Česku obnovitelné zdroje, nebo ne? Otázka, která stála na začátku akce Euro Business Breakfast ve Veolia Green Table na pražské Florenci, se rychle vyřešila. „V tomto případě nebyl vztah mezi OZE a riziky v sítích příčinný, ale spíše korelační, pravděpodobnostní. Obnovitelné zdroje ten výpadek nezpůsobily, ale situaci do budoucna komplikují,“ shrnul podstatné Jan Palaščák, zakladatel energetické skupiny Amper. O jaké komplikace jde, vysvětlovali i další hosté.
Řečnický panel (zleva): Martin Ludvík, generální ředitel a předseda představenstva, Powertica Energie; Eva Polanská, vedoucí oddělení strategie, PRE; Jiří Bím, expert na povolovací procesy, AKU-BAT CZ; Jan Palaščák, zakladatel, Amper; Zdeněk Müller, vedoucí Katedry elektroenergetiky, Fakulta elektrotechnická ČVUT
Martin Ludvík, generální ředitel a předseda společnosti Powertica Energie, která s elektřinou obchoduje, naznačil, že Česko mělo 4. července 2025 vlastně štěstí: „Byl pátek a elektřina na trhu se obchodovala za 100 eur za MWh, výhodnou cenu, a tak do sítě dodávaly i záložní uhelné zdroje. Být to v sobotu, bylo by vše jinak.“ Ludvík narážel na to, že při výpadku se spouští záložní zdroje, které jsou někdy připravené, jindy ne. V případě, že neběží, trvá pár hodin, než se rozjedou a připojí se do sítě. „Trvá to čtyři, pět, šest hodin, než se elektrárny rozjedou,“ připomněl Ludvík, který také vysvětloval, že ve stavu nouze se s elektřinou obchoduje jinak. „Nás to stálo několik milionů. Hlavně se ale ukázalo, že potřebujeme vyrovnávací stabilizační zdroje a že jediné stabilní, které dnes máme, jsou uhelné elektrárny.“ Rovněž Zdeněk Müller, vedoucí Katedry elektroenergetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT, odmítl, že by červencový výpadek způsobily OZE. Podle něj síť nevypadla pro nestabilitu, jakkoli ta se kvůli vstupu velkého množství OZE potenciálně zvyšuje. Docent Müller popsal dnešní situaci metaforou setrvačníku: „Tradiční elektrárna je obrovský setrvačník, takový, jako znají kluci z autíček, s nimiž si kdysi hráli. Setrvačník drží výkon, a i když ho nahradíme OZE a bateriemi, což se děje, protože zažíváme boom baterek, nelze tuto novou stabilitu porovnávat se stabilitou tradičních elektráren.“ Aby měl takový systém stejnou stabilitu jako síť držená třeba Temelínem, musel by mít osmkrát větší výkon. „Jsou-li tedy v Temelíně dnes 2 GW, potřebovali bychom 16 GW v bateriích, abychom dosáhli stejné setrvačnosti.“
Müller připomněl, že všechny principy dnešní energetiky jsou staré přes sto let, máme tedy stále tradiční energetiku. Zatímco jiné obory – jako IT – se skokově mění, energetika má obrovskou setrvačnost. Nemůžeme neustále měnit sítě, když připojujeme nová zařízení typu fotovoltaiky, větrných elektráren nebo právě bateriových systémů. Staré sítě nastavené na jinou energetiku musíme nějak transformovat. „V takové síti pochopitelně ubývají stabilizující prvky, je potřeba je modifikovat a zajistit jinak než dříve.“
Miliardové investice jsou běžné
To, co se nyní v energetice děje, se podle Jana Palaščáka podobá přechodu z analogu na digitál. „Platí ale, že čím více bude prvků, které se mohou v době výpadku připojit, v síti, tím se může riziko snižovat. Diverzita, tedy baterky, větrníky, fotovoltaiky, plynové elektrárny, to vše propojené do jedné struktury, zajistí větší bezpečnost sítě. Ta ale musí být úplně jinak řízena.“ Zatím jsme ve fázi přechodu, učíme se tvořit a řídit nový systém. „Musíme se to naučit, tedy jezdit s auty na baterky a dálkové ovládání. Už jsme vyrostli – autíčka se setrvačníkem měli přece menší kluci,“ rozvíjel úvodní Müllerovu metaforu Palaščák.
Znamená to nejprve zpevnit a posílit síť, jež bude muset dostát větším nárokům: kvůli očekávané rostoucí spotřebě musí pohltit více energie, která bude téct z mnoha zdrojů, což si vyžaduje pružnější řízení. „Posílit hardware, některé linky zdvojit, postavit nové rozvodny. Ale musí se posílit i software, chytrost sítě. A potom – řídit OZE přes měniče, ne centrálně,“ vypočítával nutné úpravy Palaščák.
Ostatně tohle všechno se už nyní děje, i když pomalu. Vedení České energetické přenosové soustavy (ČEPS) oznámilo, že během deseti let utratí přes 80 miliard korun na posílení a zmodernizování sítě. Eva Polanská, vedoucí strategie PRE, v tom nevidí nic mimořádného. Podle ní se takové investice dělají běžně i v její společnosti, jinak nelze síť udržet silnou a bezpečnou. „Naše investice, a to jen v omezeném prostoru Prahy a Roztok, dosahují téměř tří miliard ročně. Oznámené investice ČEPS tedy nejsou nic nestandardního,“ řekla Polanská a vzápětí popsala, do čeho PRE investuje: „Obnova sítí, ale i digitalizace, síť pochytřujeme. Vyměňujeme elektroměry, zavádíme dálkově monitorované trafostanice.“ O tom, jak moc se velké investice zapíšou do cen elektřiny pro zákazníky, nechtěla šéfka strategie PRE spekulovat. „Ale platí, že cena transformace energetiky nebude zadarmo a jisté zvýšení cen se čekat dá.“
Zákon sám nic nepostaví
Vypadá to jednoduše: stačí investovat do posílení sítě, vystavět vyrovnávací záložní zdroje. Jenže v tom je problém. Česko má ve výstavbě zpoždění, všechno dlouho trvá. Povolení pro energetickou stavbu je něco jako chtít stavět dálnici. Expert na povolovací procesy Jiří Bím, který pracuje pro bateriovou asociaci AKU-BAT CZ, byl optimističtější. Ledy se pohnuly, alespoň v legislativě.
„Problém už není v tom, že by chyběla legislativa na nejvyšší úrovni, ale nejsme schopni ji doručit na nejnižší úroveň místních stavebních úřadů. Chybí metodiky z ministerstev životní prostředí a místního rozvoje,“ postěžoval si Bím. „Úředníci se nemají o co opřít.“ Zpomalení začíná už při umístění stavby do územního plánu, zdlouhavé je i posouzení vlivu na životní prostředí. „To není jen EIA,“ doplnil Bím, „ale například také odnětí zemědělské půdy, posouzení dopadu na krajinný ráz a podobně.“
Jan Palaščák z energetické skupiny Amper se přimlouval za zjednodušení pravidel. Podle něj platí poučka z teorie her, že „jednoduchá pravidla přinášejí úplné výsledky“. Čím větší zmatek v pravidlech, tím horší výstupy. Přesně tak to ale vypadá v energetice. „Nejhorší je kombinace emisních povolenek, dotací, termíny ukončení uhlí.“ Česko, připomněl Palaščák, zaspalo v jednáních v Bruselu: „Polsko a Německo si prosadily mechanismus kapacitních rezerv, my ne. Proč? Nemá to rozumné vysvětlení, prostě jsme to neudělali. Lex OZE III Plyn by to měl částečně nahradit, ale nevíme, co přinese. Legislativa konečně je, ale zákon se připravoval sedm let!“
Zákon sám ale nic nepostaví, navíc není času nazbyt. Velké záložní zdroje odcházejí z ekonomických důvodů, nevyplatí se, stavba paroplynových elektráren také bez dotací nevydělá. „OZE vytlačují setrvačníky, ty ale něco musí nahradit. Baterie teď řeší trh, máme v nich 1 GW, trh ale pomáhá jen tam, kde mu dáme prostor,“ argumentoval Martin Ludvík, šéf Powertica Energie. Baterie, jakkoli se jejich výstavba rozjíždí, služby výkonové rovnováhy nespasí. Síť potřebuje mnohem větší výkon. „Trh a ekonomika na úrovni zdrojů elektřiny nefunguje. Pokud se nevyplatí stavět nové zdroje, protože není dotace, musíte nastavit pravidla tak, aby někdo stavět chtěl. Plynovou elektrárnu nikdo nepostaví, protože se to nevyplatí. Tady jsme trh vytlačili.“
Nová vláda se v energetice nudit nebude. Jak zabránit pádu sítě, už víme, teď začít konečně něco dělat a stavět a stavět. Nebo přistoupit na provokativní revoluční myšlenku docenta Zdeňka Müllera: „Existují samozřejmě sítě, které nemají problém se stabilitou – jsou to sítě stejnosměrné.“
•
