Když v prosinci 2021 nastupovali do ministerských funkcí, mysleli si, že budou řešit rozpočet, pandemii a energetickou krizi. O pár měsíců později ale zjistili, že před nimi stojí daleko větší výzva – válka na Ukrajině. Od té doby se pro ministryni obrany Janu Černochovou a ministra zahraničních věcí Jana Lipavského stala bezpečnost tématem číslo jedna. Ve společném rozhovoru v nejnovějším díle Eurocastu vysvětlují, jak se Česká republika díky muniční iniciativě dostala do role lídra evropské pomoci, jak návrat Donalda Trumpa proměnil debatu o odpovědnosti Evropy a jak zvládnout modernizaci armády a nábor nových vojáků.
Na tom, že diplomatická a obranná politika jsou spojené nádoby, se shodli šéfové obou resortů. Vzájemná spolupráce podle nich není jen praktickou nutností, nýbrž i výrazem historické kontinuity na národní i evropské úrovni. Jsou to zkrátka dvě strany jedné mince. „Válka na Ukrajině tuto spolupráci ještě zintenzivnila. Bezpečnostní strategie je naším společným dílem, z ní vychází obranná strategie. Ty pozice jsou hodně propojené,“ zdůrazňuje ministryně obrany Jana Černochová. Jako konkrétní příklady této úzké spolupráce jmenuje například žádosti dobrovolníků o vstup do ukrajinské armády nebo exportní licence.
„Ministerstvo obrany hraje naprosto nezastupitelnou roli v samotné existenci státu. A druhou komponentou té existence je uznání od ostatních. To je role diplomacie – vytváření partnerství. Spojení diplomacie a obrany je velice úzké a tvoří jádro bezpečnosti naší země,“ souhlasí ministr zahraničních věcí Jan Lipavský. Vzpomněl přitom historickou paralelu – když vznikalo Československo, bylo také potřeba přesvědčit politiky z jiných zemí, že jej mají uznat jako samostatnou zemi. To nás dovedlo až do NATO a EU, což jsou struktury, které jsou z hlediska zajišťování bezpečnosti ČR klíčové.
Válka na Ukrajině je pro Černochovou a Lipavského z profesního hlediska velmi formativní zkušeností, protože oba nastupovali do svých funkcí jen dva měsíce před zahájením invaze. „Kromě prvních týdnů s omikronem a rozpočtem už jsme řešili jen hrozící konflikt. Nebylo to jednoduché období. Museli jsme reagovat – diplomaticky i vojensky,“ vzpomíná ministryně obrany. „Vše, co jsme od začátku dělali, určovala válka. Ta doba není standardní. Bez Ukrajiny neexistuje svobodná budoucnost Evropy,“ přitakává Lipavský. Ať už by chtěli, či nechtěli, jejich rezorty byly de facto od jejich nástupu do úřadu existenčně a neodmyslitelně propojeny.
Tato provázanost se čím dál více projevuje v konkrétních otázkách. Svědčí o tom třeba příklad široce diskutované české muniční iniciativy – ta je sice z podstaty věci striktně vojenskou záležitostí, na druhou stranu napomáhá zvyšovat prestiž ČR v diplomatických kruzích. „Je to důkaz, že Česko dokáže být lídrem. Partneři to oceňují – a to je to, co nám dává prestiž,“ hodnotí ministr zahraničí. Podle Černochové je nutné zdůraznit i podstatnou roli tuzemského zbrojního průmyslu: „Zbrojovky dokázaly rychle dodat materiál a my jsme byli schopni přesvědčit partnery. Proto je klíčové držet směr i v příštích letech.“
Černochová i Lipavský se také shodli na tom, že kartami dost zamíchal návrat Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA. Především to ale podle nich vyjevilo nepříjemnou pravdu, že Evropa příliš dlouho nadstandardně spoléhala na Spojené státy a podcenila kvůli tomu vlastní obranné schopnosti. „Nemůžeme se spoléhat, že Amerika vždycky udělá všechno za nás. Je naší povinností ukázat, že jsme schopni nést odpovědnost za svou bezpečnost. A to znamená výdaje na obranu, které už nelze odkládat,“ je přesvědčen Jan Lipavský. „Bez USA to nedáme, to si nebudeme nic nalhávat. My už dnes investujeme 2 % HDP do obrany, ale důležité je, abychom dokázali posílit i ty schopnosti, které nejvíc chybí – třeba protivzdušnou obranu,“ specifikuje Jana Černochová.
Modernizace je podle ministryně jednou z největších výzev, kterým musí Armáda ČR nyní čelit. Druhou jsou personální kapacity. „Musíme být schopni armádu personálně naplnit. Proto hledáme cesty, jak přiblížit vojenskou službu mladým lidem, třeba přes univerzity a dobrovolnické programy,“ naznačila Černochová. A samozřejmě se potvrzuje i fakt, že tyto otázky jsou klíčové i pro resort zahraničních věcí. „Lidé si dnes uvědomují, že armáda není něco vzdáleného, ale že jde o obranu našeho nebe a našeho prostoru. To je pro veřejnost silná motivace. A domácí zbrojní průmysl v tom hraje zásadní roli – není to jen o armádě, ale i o exportu a českém know-how,“ uzavírá s apelem Lipavský.
Co znamená muniční iniciativa pro prestiž Česka? Může Evropa sama sebe ubránit, bez pomoci USA? Jak jsme připraveni na trumpovskou agendu vyšších obranných výdajů? Dokáže Česko udržet roli lídra a zároveň posílit armádu o nové lidi i technologie? A jak blízko jsme okamžiku, kdy se diplomacie a obrana stanou jedinou „frontovou linií“? Odpovědi se dozvíte v nejnovějším díle Eurocastu.
•
