V naší firmě věříme ve dřevo jako stavební materiál budoucnosti. Tato filozofie má široké souvislosti – ekologické, sociální, ekonomické. Tentokrát se budeme věnovat těm prvním.
Lesy zabírají na naší planetě podle dostupných údajů z přelomu dekády kolem 40 milionů kilometrů čtverečních, což je bezmála třetina souše na Zemi. Jako všechny zelené rostliny pomocí fotosyntézy proměňují vodu a oxid uhličitý na sacharidy, z nichž žijí, a na kyslík, který vypouštějí do ovzduší.
Klíčovým prvkem tohoto procesu je uhlík. Naše planeta sama o sobě udržuje jeho vyvážený koloběh – stromy spolu s ostatními rostlinami a zvířaty pomocí uhlíku rostou. Když padají a umírají, znovu jej uvolňují. Rovnováhu cyklu narušil objev starých zásob uhlíku ve formě uhlí a ropy, které lidé začali spalovat. Výsledný CO2 se uvolňoval do atmosféry mnohem rychleji, než se s ním uhlíkový cyklus dokázal vypořádat. Výsledkem je růst koncentrace tohoto skleníkového plynu v atmosféře s neblahými dopady na klima.
Dnes se proto volá po odklonu od fosilních paliv s cílem omezit produkci CO2. Cestou z opačné strany je naopak jeho lapání z atmosféry. Vedle složitých technologií to přirozeně dělají stromy. Zdá se tedy, že čím více jich vysázíme, tím více CO2 z atmosféry stáhneme. Má to háček. Zatímco mladé stromy při svém růstu CO2 absorbují, starší ho mnohdy více uvolňují. Například velké kanadské lesy ve výsledku od roku 2001 emitovaly více uhlíku, než absorbovaly, protože vzrostlé stromy nikdo nekácel.
Řešení je nasnadě: zralé stromy vytěžit a hospodářsky využít a místo nich sázet nové, které během svého růstu budou opět absorbovat oxid uhličitý. Jedním z nejlepších způsobů zužitkování získaného dřeva je stavitelství. Z historické zkušenosti víme, že dřevostavby při vhodné péči a ošetření vydrží i tisíce let. Po tu dobu zůstane zakonzervován i v materiálu obsažený CO2. V jednom metru krychlovém dřeva se ho během růstu stromu naváže až tuna.
Jan Nový, ESG ředitel Progresus Invest Holding
•
