„Odhodlání a tvrdá práce musí být pro toho, kdo chce uspět, samozřejmost, ale kromě toho je třeba být bystrým pozorovatelem a pozorným posluchačem. Práce napříč kulturami vyžaduje otevřenost. Musíte si všímat jemných rozdílů, respektovat je a naučit se přizpůsobit, aniž ztratíte svůj vlastní hlas,“ říká CEO Twista.
Ve své kariéře jste vystřídala rodné Turecko, Anglii a teď působíte v Česku. Je pro vás mezinárodní profesní dráha splněným snem, nebo spíše něčím, co přinesl život?
Do Velké Británie jsem přesídlila, protože jsem chtěla rozšiřovat své zkušenosti i za hranicemi své rodné země a také se postavit výzvě – chtěla jsem zjistit, zda mohu začít znovu od nuly, i když mi je přes čtyřicet. Byla to obohacující zkušenost, ačkoli jsem neplánovala, že se stanu generální ředitelkou české společnosti. To nebylo součástí plánu. Ale během akvizičního procesu a po něm jsem zjistila, že mě Twisto, tým a výzvy, které mě čekají, skutečně přitahují. Viděla jsem skutečný potenciál pro růst a hluboce jsem respektovala to, co společnost představuje. Původně profesní příležitost se pomalu změnila v něco mnohem osobnějšího – něco, co v mnoha ohledech připomíná splnění snu. Přesto jsme stále na začátku cesty. Je toho hodně, co je třeba vybudovat, a právě to je vzrušující.
Co jsou podle vás klíčové charakteristiky, které člověk musí mít, aby zvládl mezinárodní kariéru?
Věřím, že pro každého, kdo se snaží o mezinárodní kariéru, jsou zásadní upřímnost, empatie, obětavost a odolnost. Samozřejmostí je odhodlání a tvrdá práce, ale kromě toho je třeba být bystrým pozorovatelem a pozorným posluchačem. Práce napříč kulturami vyžaduje otevřenost. Musíte si všímat jemných rozdílů, respektovat je a naučit se přizpůsobit, aniž ztratíte svůj vlastní hlas. Jde o to najít společnou řeč a zároveň ctít rozmanitost. Úspěch v mezinárodním prostředí nakonec není jen o tom, co umíte. Podstatné je, jak dobře se dokážete spojit, jak hluboce rozumíte ostatním a zda se orientujete v odlišných způsobech myšlení.
Žila jste a pracovala v Istanbulu, Londýně a teď je vaším domovem Praha. Co na každé z těchto metropolí oceňujete, co vám naopak nevyhovuje?
Istanbul je pulsující, ohromující město, a to jak z geografického, tak z historického hlediska. V tom je opravdu jedinečný. Je to ale také velmi velké a přeplněné město s kolabující dopravou. Trávit denně dvě až tři hodiny dojížděním nemá dobrý vliv na kvalitu života. Londýn je v tomto naopak pohodlný. Dopravní systém funguje dobře, a protože město je velmi mezinárodní, nikdy se tam necítíte jako cizinec. Rozmanitosti kultur, kuchyní a zážitků si hluboce vážím. Z profesního hlediska je to také centrum financí a obchodu, které nabízí nekonečné možnosti. Jedinou nevýhodou je pro mě počasí. Jako Turkyně dávám rozhodně přednost slunci před deštěm. Praha je ve srovnání s mnoha jinými metropolemi mnohem kompaktnější a dobře se tu žije. Má jedinečné kouzlo, které vychází z kombinace starosvětské krásy a moderní energie. Historická architektura, parky, kavárny, řeka… Život zde působí klidněji, zvládnutelněji. Přesto se Praha také mění. Stává se mezinárodnější, dynamičtější a propojenější s širší evropskou scénou. Bude zajímavé sledovat, jak si město s tímto vývojem poradí a zda zvládne zachovat charakter a rytmus, které ho dnes činí tak výjimečným.
Máte nějaké vysněné místo na světě, kde byste chtěla pracovat?
Jsem opravdu ráda, že svůj čas mohu dělit mezi Prahu a Londýn. Je to skvělá kombinace. Ráda cestuji, kamkoli mě podnikání zavede, ať už je to Varšava, Amsterdam, Rumunsko nebo Istanbul. Nejde mi ani tak o konkrétní vysněné místo, jako spíš o práci na smysluplných projektech se skvělými lidmi, ať už jsou kdekoli.
Kde se cítíte doma? Daří se vám pocit domova snadno vytvořit všude, kam se přemístíte?
Jsem typ, který se rychle přizpůsobí. Časem jsem se naučila vytvořit si pocit domova všude, kde trávím delší dobu čas. Domov pro mě není ani tak konkrétní místo, jako spíš pocit spojení – s lidmi, s cílem a s prostředím. Ať už jsem v Praze, Londýně nebo Istanbulu, snažím se vybudovat si rutinu, najít si oblíbená místa, kde se díky nějakým drobnostem cítím důvěrně. To je to, co z nového místa udělá domov.
Jako malá jste chtěla být učitelkou, nakonec jste dlouho působila v bankovnictví, teď jste v platebním byznysu. Co je pro vás především přitažlivé na světě financí?
Myslím, že můj dětský sen stát se učitelkou byl ve skutečnosti dán dvěma věcmi: touhou sdílet znalosti a láskou k neustálému učení. Tento duch mi zůstal po celou kariéru. Bankovnictví nabízelo dynamické, rychle se rozvíjející prostředí, kde se neustále seznamujete s novými odvětvími, riziky a lidmi, a to v dobře strukturovaném a vysoce regulovaném rámci. Naučilo mě to disciplíně a fungování ve složitých systémech. Platební byznys či fintech přináší jiný druh vzrušení. Je agilnější, inovativnější a rychle se vyvíjející. Je sice stále regulovaný, ale je zde větší prostor pro kreativitu a budování věcí od nuly. Nejvíce se mi líbí neustálé změny, výzvy, soutěžení s konkurencí a nutnost myslet dopředu. Umožňuje mi to se neustále učit a růst a jako manažerce mi to dává možnost předávat, co jsem se naučila, a zároveň se učit od svého týmu. Takže ta učitelka ve mně se nakonec přece jen prosadila.
V jednom rozhovoru jste popisovala, že jste v bance začínala jako junior a postupně vás povyšovali, až jste vedla jeden z největších korporátních týmů. Přes angažmá ve společnosti Param vedla vaše cesta do čela Twista. Čemu přičítáte svůj kariérní úspěch?
Kombinaci tvrdé práce, odhodlání a houževnatosti. Vždycky jsem měla jasno v tom, kam chci směřovat, a jakmile jsem si určila směr, zůstala jsem mu věrná. Snažím se neztrácet čas váháním – rozhoduji se rychle a jdu kupředu. To neznamená, že cesta je vždy bez překážek, ale nevzdávám se snadno. Pokud něco nefunguje, hledám jinou cestu. Stále se soustředím na cíl, ať už to vyžaduje usilovnější snahu nebo hledání jiné cesty. Věřím, že úspěch nepřichází jen díky vytrvalosti, ale také díky přizpůsobivosti, zvídavosti a obklopení se správnými lidmi.
Finančnímu světu stále dominují muži. Vnímáte, že je těžší se v něm prosadit jako žena?
Nelze popřít, že ve finančním světě stále převládají muži, a ano, někdy to bylo obtížnější. Ženy se často musí více snažit, aby byly slyšet, aby byly brány vážně a aby prokázaly svou hodnotu – zejména ve vedoucích funkcích. Já jsem se tím nechávala odradit, ale využila jsem to jako palivo k tomu, abych byla silnější, sebevědomější a odhodlanější. Nejvíce mi pomáhalo zůstat věrná tomu, kým jsem, zaměřit se na výsledky a časem si vybudovat důvěru. Také věřím tomu, že s tím, jak kariérně stoupám vzhůru, táhnu i ostatní. Na podpoře a posilování další generace žen ve financích mi záleží stejně jako na obchodních výsledcích. Abych byla upřímná, dnes už ty překážky tolik nepociťuji. Možná je to tím, že jsem velmi zkušená, nebo tím, že jsem ve vedoucí pozici. Ale stále mi velmi záleží na tom, aby jim nemusely čelit jiné ženy Proto nadále usilovně pracujeme na budování inkluzivního prostředí, kde je rovné odměňování, flexibilní pracovní doba a skutečná podpora normou, nikoli výjimkou. Prostředí se sice pomalu, ale jistě mění a já se snažím dělat vše pro to, abych byla součástí tohoto pokroku.
Co jsou podle vás tři klíčové charakteristiky dobrého lídra?
Podle mě jsou třemi klíčovými vlastnostmi dobrého lídra sebevědomí, integrita a schopnost posilovat ostatní. Sebevědomí je základem mnoha věcí: vedení, odolnosti, růstu a dokonce i štěstí. Já jsem si ho časem vypěstovala díky úspěchům i neúspěchům. Naučila jsem se zastavit a přemýšlet, pochopit, jak mé činy ovlivňují ostatní, a být opravdu otevřená zpětné vazbě, i když je nepříjemná. Není to vždy snadné, ale právě to vám umožní růst, vést autenticky a přitom zůstat, kým jste, i když se vše kolem vás vyvíjí. Druhá věc je integrita a ta je neoddiskutovatelná. Vždy jsem věřila, že důvěru si člověk zaslouží důsledností a upřímností. Když děláte těžké rozhodnutí nebo poskytujete kritickou zpětnou vazbu, lidé musí vědět, že se vaše hodnoty nemění. Třetí podstatnou náležitostí je schopnost „nakopnout“ druhé. To se stalo velmi přínosným i pro mě. Měla jsem možnost mentorovat a podporovat některé neuvěřitelně talentované lidi a vidět je, jak dosahují úspěchů, někdy i nad rámec toho, co považovali za možné, jasně dokládá, že leadership není o kontrole, ale o vytváření podmínek, ve kterých se ostatním může dařit.
Musela jste během kariéry s nějakou stránkou své osobnosti bojovat, protože pro vás představovala nevýhodu?
Ano, zjistila jsem, že jsem byla příliš náročná a někdy netrpělivá a musela na tom zapracovat. Nešlo vždy přímo o mě, ale uvědomila jsem si, že to může vytvářet tlak na mé týmy a ovlivňovat způsob, jakým se mnou pracují. Když máte vysoké nároky a tempo, snadno zapomenete, že ne všichni fungují stejně, což je v pořádku. Postupem času jsem se naučila si to více uvědomovat, více naslouchat, dávat prostor a přizpůsobit své tempo, když je to potřeba. Stále na tom pracuji a věřím, že sebeuvědomění a ochota růst jsou klíčem k tomu, abych byla lepší manažerkou a lepší kolegyní.
Co se vám osvědčilo, když jste potřebovala skloubit práci a péči o syna?
Sladit práci a péči o syna nebylo nikdy snadné a nevěřím, že existuje dokonalý recept. Byly chvíle, kdy jsem upřednostnila, nebo musela upřednostnit, práci před rodinou. Stále si vzpomínám na pocit viny, který jsem po narození Kaana cítila, když jsem se vracela do práce, což je pocit, který zažívá mnoho žen, a to není správné. Pomohlo mi naučit se být v každé roli plně přítomná. Když jsem byla s ním, vědomě jsem se snažila odstřihnout se od práce, byť na krátkou chvíli. A když jsem pracovala, zůstávala jsem soustředěná a efektivní, abych si uchránila prostor pro rodinu. Vždycky jsem věřila, že na kvalitě společně stráveného času záleží víc než na kvantitě. Také jsem se oprostila od představy, že musím všechno dělat dokonale. Některé dny byly chaotické a i to je v pořádku. Důležité bylo dávat najevo lásku a upřímnost. Vždy jsem se mu snažila ukázat, že je možné být oddaným rodičem i zaníceným profesionálem. Dnes máme nádherný vztah a já jsem hrdá na to, jaký se z něj stává starostlivý, odolný, soběstačný, uctivý a jemný muž.
Dočetl jsem se, že spíte čtyři až pět hodin denně. Nebojíte se, že vás časem dostihne dluh z nedostatku odpočinku?
Ano, obvykle spím jen pár hodin a často jím jen jedno jídlo denně. Vím, že to nejsou obvyklá doporučení, ale postupem času jsem se naučila, jak mé tělo funguje a co můj energetický rytmus vyžaduje. Není to tak, že bych oslavovala nedostatek spánku nebo vynechávání jídla. Jen mi to v této fázi života, s prací, kterou mám, a s odpovědností, kterou nesu, většinou vyhovuje. Věnuji se také mindfulness a používám techniky, které mi pomáhají zklidnit mysl a resetovat se. Není to vždy snadné, zejména pro někoho, jehož mozek se málokdy zpomalí, ale pracuji na tom cíleně a důsledně. Nebudu předstírat, že jsem našla dokonalý recept. Stále se učím. Ale mnohem lépe jsem se sžila se svým tělem a nyní chápu, že dlouhodobý úspěch vyžaduje péči, nejen ambice a odhodlání.
Máte vášeň ještě pro něco jiného než pro svou práci?
I když jsem do své práce velmi zapálená, není to jediná věc, která mě pohání. Hodně mi záleží na lidech. Na tom, abych jim rozuměla, podporovala je a pomáhala jim růst. To je jeden z důvodů, proč jsem si tak oblíbila mentoring. Ráda se také učím, ať už prostřednictvím četby, rozhovorů nebo pozorováním toho, jak lidé vedou, rozhodují nebo se přizpůsobují. Jsem od přírody zvědavá a tato zvědavost sahá daleko za hranice byznysu. A co se týče osobního života, opravdovou radost nacházím v jednoduchých věcech: procházce v parku, trávení času se synem, sdílení dobré zábavy s přáteli nebo vychutnávání klidné chvilky s knihou a kávou. Tyto věci mě drží při zemi a připomínají mi, proč vůbec dělám svou práci.
Nemika Menevse
Vystudovala mezinárodní vztahy na Bilkent University v Ankaře. Kariéru začala budovat v tureckých pobočkách mezinárodních bank QNB, ABN AMRO, ING nebo Akbank. Ve svých 43 letech změnila kariéru a přestěhovala se do Londýna, kde začala pracovat pro Param. V roce 2023 se částečně přesunula do Prahy, kde stanula v čele společnosti Twisto. Jejím úkolem je rozšíření produktového portfolia a expanze na evropské trhy. Aktivně se zasazuje o genderovou rovnost ve finančním sektoru a ve vedení firem. Zároveň neopomíjí osobní rovinu – sama se stala matkou během náročného kariérního období – a tvrdí, že kariéra a rodina nejsou v opozici.
•
