Odchod do důchodu je také aktuálně velmi diskutován v souvislosti s takzvanou vládní důchodovou reformou. Navrhuje se automatické posouvání věkové hranice odchodu do důchodu v závislosti na parametru naděje na dožití. Jinými slovy, čím déle budeme žít, tím déle budeme pracovat. Navrhují se ale také dřívější odchody do penze pro vybrané rizikové profese, a to až o pět let dříve.
Zpravidla vždy, když se mění podmínky a parametry důchodového systému, tedy ve smyslu prodlužování věku odchodu do důchodu, to vyvolá řadu negativních reakcí, šíření vtipů kolujících po sociálních sítích s fotkami seniorů očividně ve věku 80+ vykonávajících různá povolání.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Zkusme se na to však podívat z jiného pohledu. Proč by vlastně člověk měl pracovat déle nebo co nejdéle? Hlavním důvodem (nebo jedním z hlavních) jsou určitě finance. Senioři si zažádají o předčasný či řádný důchod a k tomu dále pracují. Mají nějakou dobu dvojí příjem, který jim vytváří finanční polštář na období, kdy jim zůstane pouze jeden příjem – starobní důchod. Dalším důvodem může být smysluplnost, užitečnost a sociální kontakt. I ve věku nad 65 let zpravidla jsou/mohou lidé být ještě fyzicky a psychicky zdatní, jejich práce jim dává smysl, možná i radost, mají zkušenosti a k tomu jsou v pravidelném sociálním kontaktu s jinými lidmi. Možná chtějí ubrat, snížit si úvazek, ale jinak pracují dále.
Důležitý aspekt, o kterém se v souvislosti s důchody tolik nemluví, je také pocit užitečnosti, jenž může být odchodem ze zaměstnání oslaben. Práce má ovšem pozitivní dopady na naše zdraví. Pravidelný režim, fyzická či duševní aktivita, kontakt s druhými lidmi zvyšují nejen kvalitu života, ale přispívají i k našemu dobrému rozpoložení.
Každý „aktér“ systému důchodového zabezpečení se na odchod do důchodu či setrvání na trhu práce dívá svojí optikou.
Zaměstnavatel si chce logicky udržet kvalitní a zkušené zaměstnance co nejdéle (zejména v Česku, kde je dlouhodobě velmi nízká nezaměstnanost). Stát primárně dělá parametrické změny proto, aby se v příštích letech důchodový systém nezhroutil či neomezil na minimální důchody. Ale i sekundárně je pro ekonomiku státu podstatné, aby senioři pracovali více. I proto zavedl rovněž podporu částečných úvazků formou nižších odvodů sociálního pojištění nebo navrhl zrušení sociálního pojištění právě u pracujících důchodců, a tím zvýšení jejich čistého příjmu.
No a pak je ještě jeden „aktér“ a jeho perspektiva, potřeby a motivace – a to je každý z nás. Samozřejmě neexistuje univerzální návod či doporučení. Někdo z důvodu nemoci již pracovat nemůže, i kdyby chtěl, někoho práce baví a někdo se nemůže dočkat, až z ní odejde. Pro někoho by „odchod do důchodu“ mohl být i křižovatkou, kdy konečně (finančně zabezpečený) začne dělat to, po čem touží celý život, nebo co mu dává smysl.
Koneckonců, jak řekl sir Winston Churchill: „Naše stále trvající úsilí a snažení – ne síla nebo inteligence – to je klíč k odemčení našeho potenciálu.“
Jiří Horecký
prezident, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
•
