Už Jean-Jacques Servan-Schreiber ve své Americké výzvě (1967) varoval, že Evropa bez technologické odvahy, moderního průmyslu a schopnosti rychle inovovat riskuje trvalé zaostávání za Spojenými státy. Evropská unie dnes skutečně čelí dlouhodobým problémům v oblasti inovací a moderních digitálních technologií, a to navzdory stále relativně vysoké životní úrovni. Loňská zpráva bývalého italského premiéra a bankéře Maria Draghiho tuto skutečnost pouze formálně stvrdila. Odborníci zabývající se inovacemi a konkurenceschopností však dobře vědí, že nejde o nový jev. Vývoj posledních patnácti let ukazuje na postupnou ztrátu dynamiky, kterou evropské firmy pociťují stále silněji. V globálním srovnání se pak projevuje nedostatkem nových společností, které mohou v oblasti digitálních služeb konkurovat obrům z USA a příliš velkým důrazem na „tradiční“ odvětví 19. a 20. století.
Jedním z hlavních faktorů je rostoucí regulatorní zátěž – jak evropská, tak národní – která firmám odčerpává čas i finanční prostředky. Jen v digitální oblasti vznikla v posledních letech celá řada rozsáhlých legislativních aktů, například AI Act, Data Act, Cyber Resilience Act nebo směrnice NIS2. Tyto předpisy, spolu s dříve přijatou legislativou typu GDPR, představují významnou bariéru zejména pro startupy a inovativní podniky, které musí část kapacit věnovat splňování administrativních požadavků místo vývoje produktů. Jejich konkurenti z jiných regionů se s tak intenzivní regulatorní zátěží nepotýkají. Projevuje se to mimo jiné i v tom, že se Evropa nedokázala prosadit v rychle rostoucí oblasti velkých jazykových modelů a zaostávání v počtu tzv. jednorožců – mladých či relativně mladých technologických firem s tržní valuací o hodnotě alespoň jedné miliardy dolarů.
V této situaci se evropské instituce rozhodly připravit tzv. digitální omnibus – soubor úprav, jejichž cílem je posílit konkurenceschopnost a zjednodušit podnikatelské prostředí v oblasti digitálních technologií. Návrh zároveň nese i jasné stopy českého vyjednávání, které dlouhodobě prosazovalo odklad povinností tam, kde nejsou k dispozici technické standardy, a rozumné zmenšení administrativní zátěže pro firmy. Digitální omnibus proto navrhuje mimo jiné odložení účinnosti klíčových příloh AI Actu, zrušení povinnosti registrace nerizikových AI systémů či odstranění povinnosti vytvářet monitorovací plán po uvedení technologie na trh. Součástí balíčku jsou také úpravy Data Actu a GDPR, které mají zpřesnit pravidla sdílení dat – včetně za účelem vývoje nových AI technologií, zjednodušit definice osobních údajů, a vytvořit praktické výjimky pro malé a střední firmy. V oblasti kybernetické bezpečnosti návrh zavádí jednotné kontaktní místo pro hlášení incidentů v rámci agentury ENISA.
Bylo by však naivní si myslet, že digitální omnibus bude zázračným lékem, který ze dne na den problémy evropského inovativního byznysu vyřeší. Rovněž musíme počkat, jak bude vypadat jeho finální verze po schválení, jemuž bude předcházet velmi intenzivní debata, mimo jiné na půdě Evropského parlamentu. Po letech systematického posilování regulace však jde o první unijní legislativní návrh, který jednoznačně míří směrem ke zjednodušení regulace, nikoli k jejímu dalšímu rozšiřování — a to je třeba ocenit. Digitální Asociace AAVIT se na některých návrzích, například na úpravách AI Actu, aktivně podílela. I nadále chceme ve spolupráci s DIGITALEUROPE prosazovat zdravý rozum v evropské digitální politice a podporovat podnikatele, kteří v Evropě inovují.
Jaromír Hanzal, ředitel digitální asociace AAVIT a člen představenstva DIGITALEUROPE
•
