Hlavním problémem je integrace digitálních technologií a absence dostatečného počtu IT odborníků ve veřejné správě. Klíčovým prvkem je mimo jiné přesvědčit aktéry procesní změny, že nic neohrozí jejich pozici, dokážou ji vnitřně přijmout a nemít z ní strach. Jedním z prvních kroků k digitalizaci je návrh uceleného konceptu spolu se změnami a aktualizací legislativy. Současné zákony a předpisy často nepočítají s elektronickou formou komunikace a zpracování dat. To znamená, že je třeba přepsat či doplnit mnoho právních norem, aby odpovídaly digitální éře.
Například v případě elektronických podpisů a datových schránek bylo nutné upravit desítky zákonů, aby bylo možné tyto technologie plně zavést. Právě to ale může být nakonec příkladem úspěšného zavedení. Počáteční přijetí bylo sice pomalé, ale dnes je využívá více než jeden milion uživatelů. Jen v roce 2023 bylo přes datové schránky odesláno přes sto milionů zpráv, což výrazně snížilo administrativní zátěž a náklady na poštovné.
Nakonec to tedy jde, ale dost to bolelo. Digitalizace také vyžaduje úzkou spolupráci ministerstev. Každé má své specifické potřeby a zájmy, které mohou být někdy protichůdné. Koordinace těchto zájmů je často komplikovaná a naráží na rigiditu úředníků, kteří se obávají ztráty vlivu nebo pracovních míst.
Třeba zavedení jednotného informačního systému pro správu dokumentů vyžaduje spolupráci ministerstva vnitra, financí, spravedlnosti a dalších. Příkladem je projekt Portálu občana, který byl spuštěn v roce 2018. Tento portál integruje služby různých ministerstev a úřadů, umožňuje občanům například online kontrolu bodového stavu řidiče, výpis z rejstříku trestů nebo podání daňového přiznání. Úředníci, kteří pracují ve státní správě často desítky let, mají přesné znalosti současné legislativy a postupů. Tyto zkušenosti jsou nenahraditelné, ale zároveň mohou být překážkou při zavádění nových systémů. Každá změna, má-li vést ke zlepšení, musí zahrnovat inovativní řešení a nové vstupy. Mnozí úředníci se obávají změn, protože je považují za ohrožení své pracovní jistoty a postavení. Odpor ke změnám může být překonán pouze přes správnou komunikaci, intenzivní školení a motivaci. Úředníci musejí být seznámeni s výhodami digitalizace a nabýt pocitu, že je neohrozí, naopak jim pomůže. Příkladem je digitalizace stavebního řízení. Nový systém Digitální stavební řízení (DSŘ) spuštěný v červenci 2024 umožňuje podávat žádosti o stavební povolení online. Systém sice slibuje zrychlení procesu, ale mnoho stavebních úřadů a úředníků zpočátku vyjadřovalo obavy z jeho používání. To vedlo k intenzivním školením a postupnému zavádění systému, aby se minimalizoval odpor a maximalizovala efektivita.
Česko má zpoždění za zeměmi, jako je Estonsko, kde je digitalizace na vysoké úrovni. Tamní projekt e-Residency umožňuje zahraničním podnikatelům zakládat a spravovat firmy v Estonsku zcela online. Od spuštění v roce 2014 přilákal tento program více než 80 tisíc e-rezidentů z celého světa, což významně přispělo k ekonomickému růstu země. Podobné inovativní projekty by mohly být cestou i pro Česko. V rámci nejnovějšího hodnocení DESI indexu (Digital Economy and Society Index), který mimo jiné sleduje počínání členských států Evropské unie v oblasti digitalizace veřejné správy, se Česko posunuje o několik procent výše. Trend je tedy pozitivní. Nicméně oproti některým členským státům EU zaostáváme, a to primárně v oblasti integrace digitálních technologií a absence dostatečného počtu IT odborníků ve veřejné správě.
Jan Kelča
technický ředitel společnosti OR-CZ
•