Covid-19 nebyl zmíněn náhodou. Energetická krize a válka na Ukrajině přinesly analogickou ekonomickou zátěž jako covidové uzávěry a vláda podobně jako ta Babišova během pandemie dost dlouho váhala, než se rozhodla co s tím. Tyto průtahy poskytly opozici dost prostoru k tomu, aby získala kritický náskok, ať už si o jejím jednání myslíme cokoli. Kabinet ztratil tempo, jak se říká v šachu, tedy časovou výhodu v politických tazích, a tu až prakticky do dnešní doby nezískal zpět.
Foto: Shutterstock
Fialovu vládu dnes nepodráží špatná komunikace s veřejností, jak se může jevit z průzkumu, v němž si na ni stěžuje až sedmdesát procent lidí, tedy stejně jako na personální obsazení vládních postů. Největším problémem vlády je spíše nečinnost či přesněji řečeno dlouhé prodlevy mezi uvažovanými záměry a konečným provedením věcí. Prodlevy a váhání nahrávající opozici, jež samozřejmě využívá svůj prostor k tradiční politické hysterii.
Prostoje a příliš času na rozvažování způsobily, že po roce a půl vládnutí kabinet neudělal nic z toho, co předem sliboval (jako by se politici v opozici na vládnutí ani nepřipravovali), a váhá nakonec nejvíce v tom hlavním, co od něj jeho voliči čekali: tedy s konsolidací veřejných financí, včetně uspořádání daní, a také s důchodovou reformou, jež do konsolidační strategie patří. Přitom už za rok se bude vláda spíše soustřeďovat na nové volby a na reformy nebude mít ani pomyšlení.
Na nepopularitě vlády není nic zvláštního, vláda tu není od toho, aby dělala líbivou politiku, ale aby dobře spravovala zemi, kterou dostala na starost. Pokud se ovšem nepopularita nepojí s viditelným a stále slyšitelnějším zklamáním těch, kteří se po výhře pětikoalice radovali a těšili na ideově a věcně vedenou politiku. Zatím to asi ještě neznamená, že pětikoalice přichází o své voliče, minimálně to ale naznačuje, že ne všichni musejí do příštích voleb zůstat věrní. Dveře zpět k vládnutí Babišovu hnutí ANO se otevírají pomalu, ale už to, že se tak opravdu děje, je znepokojivé.
Největším problémem vlády je spíše nečinnost či přesněji řečeno dlouhé prodlevy mezi uvažovanými záměry a konečným provedením věcí.
A přitom by stačilo tak málo: konečně dělat politiku! Nebát se rozhodovat a brát za to odpovědnost, i když to nebude sociálně a politicky populární. Voliči, kteří donesli tuto vládu k moci, nejvíce ocení, když kabinet bude dělat správnou hospodářskou politiku, aniž by se při každém kroku díval, jaký mediální ohlas to vyvolá a jaký obraz vykreslí.
Nakonec tak velká politická tragédie to být nemůže. O Babišovy voliče Petr Fiala stejně nikdy nehrál, nemá tedy vůči nim co ztratit. O své příznivce by se naopak aktivně starat měl, nebo o ně přijde dříve, než se odváží k zásadnímu politickému činu.
•
