Ta groteska musela pobavit, ať jste pro uhlí, či proti němu. Policejní těžkooděnci se boří v bahně a aktivista oděný do mnišské kutny kolem nich tančí, jako by pro něj neplatila gravitace. Vyklízení vesnice Lützerath ve prospěch rozšíření uhelného velkolomu Garzweiler II symbolizuje krach kompletní přeměny německé energetiky (Energiewende): navzdory ambiciózní rétorice a masivní výstavbě obnovitelných zdrojů energie tonou klimatické cíle v bahně pragmatismu a reality energetické krize.
Bourání osmi větrných turbín, které zde původně stály. Demonstrace desítek tisíc lidí. Vodní děla, slzný plyn, Molotovovy koktejly. Greta Thunbergová v sevření policistů. Kdyby šlo o film, kritička Mirka Spáčilová by tvůrcům vyčetla šablonovitost a kýčovitost. Tím spíš, když o likvidaci Lützerathu rozhodla Strana zelených (!), a to v zoufalé snaze zajistit pro domácnosti a firmy spolehlivé a cenově dostupné dodávky elektřiny a tepla.
Střih. Na Krajském úřadě Pardubického kraje běží ostře sledované řízení z moci úřední. Řízení, které táhne pouze byrokratická povinnost a které si paradoxně nepřeje vůbec nikdo, pohříchu ani aktivisté, kteří ho svým systematickým tlakem vyvolali. Na jeho konci totiž může být omezení výroby či odstavení uhelné Elektrárny Chvaletice, jediného velkého zdroje elektřiny ve východních Čechách. Důvod? Elektrárně hrozí, že jako jediná v Česku (a možná i v celé Evropě) nedostane emisní výjimku, a její provoz tak bude v rozporu s evropskou ekologickou legislativou. Ani se nechce věřit, že německou rozblácenou louku a český úřednický stůl dělí vzdušnou čarou jen nějakých 600 kilometrů…
Heyden, Bergkamen, Bexbach, Neurath, Jänschwalde. To není záloha německého fotbalového nároďáku (znalci si určitě všimli, že v ní chybí Kimmich), ale německé uhelné energetiky. Záloha, která musela být loni reaktivována a kterou netvoří jen pět největších hráčů, ale celkem 16 uhelných elektráren. Dohromady skoro devět tisíc megawattů instalovaného výkonu, což odpovídá devíti blokům Temelína. Pravda, tyto zdroje větší část roku nevyrábějí, slouží k vyrovnávání špiček a jejich ekonomiku dotují kapacitní mechanismy. Za současné situace, kdy se počítá každý ušetřený kubík plynu, by však nikoho v Německu nenapadlo je odstavit.
V Česku naopak nikoho ani nenapadne vysloužilé zdroje povolat zpět do služby. V uplynulých letech tu také vzniká seznam uhelných elektráren, těch částečně nebo úplně odstavených: Prunéřov I, Mělník III, Ledvice, Dětmarovice. A není vyloučeno, že právě v letošním roce, který energetici označují za kritický, k nim přibydou i Chvaletice. Tedy elektrárna, která loni vyrobila nejvíce elektřiny v historii. Je až do očí bijící, jak moc se liší český přístup od německého. Tím spíš, když podle prognóz bude roční bilance výroby v Česku už za dva roky deficitní a v Německu by měla zůstat přebytková. Na druhé straně u nás zase nevěřícně kroutíme hlavou nad německým nápadem zbavit se předčasně celé své jaderné flotily.
Co se děje ve zbytku Evropy? Skoro všichni se horlivě snaží zapracovat na tom, co více než 30 let zanedbávali, a dělají maximum pro posílení výrobní základny nejen obnovitelnými, ale především řiditelnými zdroji. Novou elektrárnu ale nepostavíte za měsíc ani za dva roky, takže převažují různá prodloužení a rozšíření provozu, případně „reinkarnace“.
Staré uhelné elektrárny oživují nejen Němci, ale i Britové či Rakušané. Poláci dali jasně najevo, že neodejdou od uhlí před rokem 2049 a do budoucna spustí masivní výstavbu nových jaderných elektráren. Francouzi otočili a místo snižování jaderné dominance v energetickém mixu ohlásili prodloužení provozu a novou výstavbu. Také Belgie prodlužuje provoz svých současných jaderných elektráren. A Nizozemci, Bulhaři, Rumuni či Maďaři zvýšili těžbu uhlí či zrušili její omezení. Samostatnou kapitolou je hektický rozvoj zkapalněného zemního plynu LNG ve všech přímořských státech.
Pointou je, že drtivá většina těchto kroků svědčí o upřednostnění záměru přežít před záměrem dekarbonizovat. Nenechme se mýlit, v Česku jsme nezvolili jedno ani druhé. Solární boom sice vypadá impozantně, sám o sobě však k dekarbonizaci nepovede. Předčasné odstavování velkých uhelných zdrojů naopak poukazuje na to, že jsme v energetice zaspali. Kauza Chvaletice s vývojem energetické krize na pozadí napoví, jak moc tvrdě spíme. A zda je pro nás důležitější splnění byrokratických požadavků než zajištění energetické bezpečnosti země.
•