Není to už vize, nýbrž realita. Celá Evropa se dekarbonizuje, postupně odchází od fosilních paliv a snaží se využít moderní způsoby výroby energie: fotovoltaiku, větrníky, tepelná čerpadla. Přináší to starosti výrobcům i distributorům. A o nich byla na akci Euro Business Breakfast v Kunsthalle řeč.
Jakou energetiku plánujeme do poloviny století, vznesl v úvodu z Bruselu otázku europoslanec za ODS Ondřej Krutílek. „Dekarbonizovanou, cenově dostupnou a bezpečnou,“ odpověděl. Spotřeba elektřiny poroste nejen v Česku, ale v celé Evropě, naštěstí podle europoslance už EU neodmítá novou jadernou renesanci, která u nás bude základem stabilní energetiky.
Kompletní řečnický panel EBB na téma Zelená elektrifikace včetně videovstupu europoslance Ondřeje Krutílka (ODS). Zleva moderátor Petr Fischer; Miroslav Lopour, Sev.en; Radek Hanuš, PREdistribuce; Tomáš Habel, Asociace pro využití tepelných čerpadel a Petr Řezáč, E.ON.
„Dekarbonizace je především masivní elektrifikace, a to ve třech oblastech: vytápění, doprava, průmysl,“ řekl dále Krutílek, který uvítal, že v Evropské komisi možná dochází k posunu v důrazech při přechodu na nefosilní paliva. „Už je to najednou Clean and Industrial Deal, s tím jsme ale měli přijít spolu s Green Dealem. Zaplaťpánbůh, že se s tím přišlo alespoň teď,“ dodal politik, který vyzval k rozumnému přechodu od uhlí. Nejhorší by bylo, varoval, kdyby transformace energetiky ohrozila český průmysl.
Miroslav Lopour, manažer strategických projektů a udržitelnosti ve společnosti Sev.en, poté detailně popsal přechod od uhlí, k němuž podle vládního rozhodnutí dojde v roce 2033. Lopour ale připomněl, že Sev.en i další výrobci jako ČEZ odejdou od uhlí dříve, protože se výroba elektřiny z uhlí přestává vyplácet. „Rozdíl povolenky a nákladů a ceny prodané energie je stále menší, v roce 2027 už bude záporný, za takové situace nemůže uhelná elektrárna fungovat,“ vysvětlil Lopour. Do roku 2030 takto ekonomicky skončí 40 procent výroby elektřiny. To by nemusel být problém, kdyby se stavěly nové stabilní zdroje, jenže žádná plynová elektrárna se dnes nebuduje. Kromě přestavby Elektrárny Mělník. Propad výroby při vyšší spotřebě musíme nahradit dovozem. Podle Lopoura je problém v tom, že obnovitelné zdroje energie (OZE) nepřinášejí elektřinu stabilně, náhradní stabilizační zdroje (takzvané kapacitní mechanismy, zapínají se, když dochází k výpadkům OZE – pozn. red.) ale nikdo nestaví.
Celkové náklady na odstavení uhelných elektráren Lopour odhadl na 645 miliard korun. O práci přijde až deset tisíc lidí, a to v regionech, kde je těžké nějakou sehnat. „Budeme elektřinu dovážet, a musíme tedy do budoucna spoléhat na evropskou solidaritu, ta ale platí jen do té doby, než se něco stane. Podívejte na Německo, zadržuje plyn, dotuje svůj průmysl. Osm z deseti Čechů si přeje energetickou soběstačnost a přeje si, aby ji zajistil stát,“ dodal manažer Sev.en.
Sítě nejsou stavěné na OZE
Nový větší objem elektřiny bude také třeba rozvést na místo spotřeby. To zvedá nároky na distribuční síť. Jak si Česko vede v této oblasti, popsal Radek Hanuš, vedoucí oddělení koncepce a plánování PREdistribuce, který ukázal, jak si v distribuční stabilitě stojí Praha.
Hlavní město má podle Hanuše tu výhodu, že mu roste spotřeba, takže lehce spolkne energii z fotovoltaiky, která je dominantním zdrojem Prahy. Vlastní zdroj metropole nemá. Síť přísun nové energie zvládá, ale solárů prudce přibývá. „Dnes je nově instalovaný výkon za rok už 1 000 MW. Ještě to zvládáme, jak ukazují mapy volné kapacity,“ vysvětloval Hanuš. Jenže to není všechno. Česko zažívá boom tepelných čerpadel, která zvyšují nároky na objem elektřiny, přijde vlna elektromobility. „Elektromobility se nebojíme, pokud se bude nabíjet mimo špičku, nebudou problémy,“ soudí manažer PREdistribuce.
V Česku podle Hanuše nehrozí, že by došlo ke krachu sítí jako nedávno v nizozemském Utrechtu nebo v německém Oranienburgu. „Pozice distribuce je v Česku silná, můžeme odmítnout připojení, když to síť nesnese, na rozdíl od známých příkladů z ciziny,“ argumentoval Hanuš. Budou však potřeba velké investice do sítí.
„Společnost se bude více elektrifikovat, rostou požadavky na bezpečnost a spolehlivost, navíc nové technologie ekonomicky věci komplikují, síť se musí digitalizovat, jsou nutné investice do IT, do ,pochytřování‘ sítě,“ popisoval proměny síťové energetiky Radek Hanuš. „To, co se tu vybudovalo, drželo desítky let, proto byla i nízká cena. Dnes bude potřeba dát 40 miliard ročně (celkem to bude 400 miliard) do nových sítí, navíc je nižší odpisová doba a to vše se promítá i do rostoucích cen elektřiny.“ To hlavní, co chybí, je scénář vývoje, na který by se energetici mohli spolehnout. Je tu ještě jeden problém, jenž souvisí s podstatou obnovitelné energie. „Sítě na ně nebyly stavěny. Fotovoltaika má sedmkrát větší požadavek na dimenzování distribuční soustavy než konvenční fosilní zdroj, což může do budoucna dělat velké problémy,“ sdělil auditoriu Hanuš.
Hezký projekt bez zákazníka
Jak se zbavit fotovoltaických přebytků, naznačil Tomáš Habel, místopředseda Asociace pro využití tepelných čerpadel, která zažívá boom. Za dva roky se tepelných čerpadel prodalo 135 tisíc. „Musíme si uvědomit, že tepelná čerpadla nejenom topí, ale také chladí. Takže i během léta je lze masivně využívat, což znamená lepší využití solární energie,“ řekl Habel. Tepelná čerpadla obecně naplňují moderní nárok, aby ekonomika a ekologie fungovaly společně. „Bez ekonomického potenciálu to nejde. Nejlevnější a ekologické ale nemusí být oxymóron,“ shrnul vývoj trhu Habel a připomněl, že v tuzemsku se vyrobí 2,25 milionu tepelných čerpadel za rok. „Je to pro Česko něco jako druhý automotive.“ I do světa těchto čerpadel přicházejí nové trendy. Samozřejmé bude jejich dálkové ovládání, takzvaný smart grid čili digitální správa lokálních sítí.
O nových trendech v lokální energetice pak hovořil manažer firmy E.ON Petr Řezáč, který má na starost mezinárodní projekty pro energetická řešení oblasti B2B a B2M (business to municipality). V Česku je podle něho obrovská setrvačnost, firmy mají energeticky náročné provozy, přesto se po krizi vracejí k plynu a jiným fosilním palivům. Zaostáváme i v komunitním využívání tepelných čerpadel. „Skandinávské země i Velká Británie jsou ve využití čerpadel o parník dál. Tepelná čerpadla jsou tam už centrální zdroje, ne klasické tepelné výměníky jako tady. V létě se čerpadla využívají pro chlazení, běžné je i sdílení energie v místě, decentralizace zdrojů,“ popsal zkušenosti ze zahraničí Řezáč. Čím to, že nám tento parník ujíždí? „Schvalování staveb je tu dlouhé, chceme-li se posunout, musíme to změnit. Ve Skandinávii a Británii je navíc politická stabilita, udržuje se energetický směr a plány, nemění se s každou vládou,“ dodal manažer E.ON.
Byznysová snídaně s Eurem tedy skončila jedním společným zjištěním: politici – vláda i opozice – by se konečně měli shodnout, kudy se v energetice vydáme, a dojednané plány musejí také naplňovat. Aby to nedopadlo jako s projektem společnosti Sev.en pro využití vodíku, jehož osud metaforicky rekapituluje české energetické bloudění, jak to ve dvou větách popsal manažer Sev.en Miroslav Lopour: „Je to moc hezký projekt, my ho máme připravený, ale nemáme zákazníka. Tato část energetiky ještě v Česku vůbec nenastartovala.“
•
