Proč vlastně lidé v dnešní době začínají kouřit? Už to přeci není cool příznak dospělosti jako před 40 lety, pokud vidíme na ulici někoho kouřit, je to spíš někdo z nižších sociálních vrstev.
Kouřit začínají lidé obvykle v teenagerském věku, je tam nějaký vliv rodičů, pokud jsou od dětství obklopeni tím, že je kouření normální, zvyšuje to pravděpodobnost, že začnou kouřit sami. Nejdůležitější je ale vliv vrstevníků, máme výzkumy, které ukazují, že existují třídy zcela nekuřácké a naopak třídy, i na základní škole, kde kouří většina dětí.
V tomto věku pak rychle vzniká i závislost, anebo alespoň návyk používat nikotin v konkrétních situacích, např. proti únavě. Na rozdíl od jiných látek má nikotin výhodu, že neomezuje pracovní výkon a běžné fungování v životě. Pokud si ráno před zkouškou ve škole dá student několik skleniček tvrdého alkoholu, moc mu to nepomůže, pár cigaret není problém. Nikotin se tedy dá i z hlediska společenské akceptace srovnat spíš s kofeinem než třeba s alkoholem.
Hodně se mluví o světě bez tabáku, bez kouření; je realistický cíl toho dosáhnout? Nebudou tabákové výrobky nahrazeny něčím jiným a třeba ještě horším?
Já si nemyslím, že svět bez nikotinu by byl nutně lepší svět. A nemyslím ani, že vůbec takového cíle lze dosáhnout. Restrikcemi ovlivníme chování kuřáků, kteří jsou relativně málo závislí. Jenže pro ně má zároveň kouření nejmenší zdravotní důsledky. Pokud někdo kouří dvě krabičky denně, nepřestane, protože jsme zakázali kouření v hospodách. Navíc takové restrikce mají i svoje nezanedbatelné náklady a nejsou typicky ani příliš sociálně citlivé. Zvyšování ceny staví chudší lidi do velmi obtížné situace, kdy si v případě těžké závislosti, nemohou jen tak říci “od zítřka už nekouřím”. Studie jasně ukazují, že zvyšování daní nekoresponduje se snižováním spotřeby cigaret, je tedy výhodné hlavně pro státní pokladnu, ale na zdraví má mnohem menší vliv.
Je reálná hrozba importu nezdaněných cigaret ze zemí mimo EU?
Rozhodně! My s tím máme bohaté zkušenosti v Rakousku už historicky, pašování cigaret z balkánských zemí mělo značnou tradici. Ten problém má ale víc rovin, mimo pašování legálně vyrobených cigaret, u nichž jediným postiženým je státní rozpočet, je obrovské riziko výroba falešných tabákových výrobků, často z tabáku, který vůbec není určen pro toto použití. Moji kolegové dělali před časem analýzy a zjistili například velmi vysoké hodnoty kadmia, až 500 % povoleného limitu. Takové produkty pak mohou zdraví kuřáka poškodit ještě násobně více než ty standardní. I to “obyčejné” pašování v sobě skrývá rizika. Pokud už někdo buduje infrastrukturu pro pašování cigaret, zvyšuje se pravděpodobnost, že ji využije i pro pašování dalších drog, zbraní nebo třeba nebezpečných osob.
Často se v poslední době mluví o snižování škodlivosti – harm reduction. Co to znamená v kontextu tabákových výrobků?
Existuje několik cest, jak snížit negativní dopady závislostí, vč. závislosti na nikotinu. Pojďme se podívat do Švédska. Tam mají až neuvěřitelně nízkou míru kouření cigaret, ale přesto výrobky s nikotinem úplně neopustili. Cigareta je totiž jen jednou z možností, jak dodat do těla nikotin, o který kuřákovi jde na prvním místě. Jenže jde o možnost ze zdravotního hlediska velmi nevýhodnou, zároveň s nikotinem se do těla dostává až 5 000 dalších látek, z nichž mnoho je nesrovnatelně škodlivějších a nebezpečnějších než nikotin sám. V Rakousku máme zhruba stejný počet uživatelů nikotinu jako ve Švédsku, incidence rakoviny plic je ale dvojnásobná. Proč? Protože zatímco v Rakousku typický uživatel nikotinu kouří cigarety, ve Švédsku používá tabákové váčky, které se vkládají do úst, takzvaný snus. A o tom je harm reduction – jak snížit co nejefektivněji zdravotní rizika, aniž bychom se museli uchýlit k problematickým restrikcím.
To zní skoro jako zázračné řešení, proč není politika harm reduction implementována už dávno napříč celou EU?
Já jsem vědec a vědci by se neměli zajímat o to, co politici chtějí nebo nechtějí slyšet, měli by říkat to, co objektivně zjistili. Moje zkušenost je ovšem taková, že mnozí politici nechtějí slyšet, co jim vědci říkají. Jakmile dojde na tabák, je nejpopulárnějším řešením přísná restrikce. Pro politiky je pak problém akceptovat, že z hlediska ochrany zdraví obyvatel by bylo mnohem efektivnější zvolit jinou cestu. Zákazy se staly součástí jakéhosi politicky korektního kánonu a říkat cokoli jiného znamená pro politiky i špičkové úředníky, vč. úředníků z mezinárodních organizací, značné kariérní riziko.
Týká se to jen politiků nebo i vědců?
Dnes je na mladé vědce extrémní tlak, aby se věnovali oborům a tématům, kde takzvaně “jsou peníze”, tedy v nichž jsou vypisovány atraktivní granty. Jenže rozhodování o tom, který grant bude přiznán a v jaké výši, je zase ovlivňováno tím zmíněným korektním kánonem a politikou. Takže ano, zrovna v oblasti identifikace vhodných opatření ke snižování rizik je docela problém si na zajímavé granty sáhnout.
Z toho, co říkáte, chápu, že větší využívání alternativních tabákových výrobků by mohlo zachránit řadu životů.
To neříkám v první řadě já, to říkají fakta. Zrovna ten výše zmíněný příklad ze Švédska je nezpochybnitelný. Ano, má smysl se těmi daty řídit i v dalších zemích, má smysl implementovat opatření, která korespondují s principem harm reduction.
•
