Technologický a společenský vývoj uhání vpřed, a staví tak v pochybnost dosavadní funkční modely prakticky ve všech odvětvích lidské činnosti. Své místo a směr v nových pořádcích si hledá i advokacie. V první části eventu hledali odpovědi na nové výzvy reprezentanti Havel & Partners, konkrétně partnerka Kateřina Slavíková, ředitelka HR Petra Rudová a koncipient Šimon Vejlupek. Ve druhé pak zástupkyně nové admirality České advokátní komory.
Autenticita a kvalitní vztah
Ačkoli se může zdát, že aktuální společenský vývoj příliš nepřeje diverzitě, podle Petry Rudové je tomu v byznysové realitě spíše naopak. „Advokátní trh prochází velkými změnami. Ať jde o obchodní model, kompetence, rozvoj technologií. Diverzita toho musí být automatickou součástí, protože každá rozmanitost pomáhá dosahovat lepších řešení. Není to jen otázka genderové diverzity, ale třeba i věkové, protože i ta přináší různé perspektivy, což má v konečném důsledku přínos pro klienty. A dnešní klient je velmi citlivý na to, co za své peníze dostává,“ je přesvědčena Rudová. Kateřina Slavíková se stala partnerkou advokátní kanceláře Havel & Partners, když čekala svého druhého potomka, a tak pro ni diverzita v podstatě ani není tématem. „Doufám, že diverzita bude pro mou dceru termínem, kterému nebude vůbec rozumět, protože už to zkrátka nebude téma. Proto jsem ani nepřemýšlela, zda je dobrý nápad stát se partnerkou v době, kdy by společnost očekávala, že z práce na tři roky zmizím. Chci svět spoluutvářet tím, co dělám, i když to není jednoduché, protože advokacie je dost intenzivní i bez rodičovství. Ať už kariéru s péčí o rodinu kloubí žena či muž, znamená to velké úsilí a vyžaduje to odvahu. Zahrnuje to i odvahu ukázat zranitelnost, což nepovažuji za slabost, ale naopak za projev maximální vyzrálosti. Tento trend ostatně pozoruji i u nastupující generace. Nosí se čím dál tím více, když ne hned ochota ukázat zranitelnost, tak určitě autenticita a snaha navázat kvalitní vztahy s klienty,“ říká partnerka Havel & Partners.
Koncipient Šimon Vejlupek se specializuje na rodinné právo a konstelaci, s níž kancelář k této materii přistupuje, považuje za svého druhu byznysovou výhodu. „V rodinněprávních kauzách, které řešíme, často hraje roli psychologie. Obvykle se jedná o složité a citlivé věci, kde hrají roli emoce, a máme vyzkoušeno, že když s klienty jedná tandem právníků žena / muž, přináší to výhodu v lepším porozumění pocitům klienta. Někdy jsem potřebnou oporou kolegyním já, jindy je to obráceně. Velmi jsem například ocenil možnost spolupracovat s mou kolegyní advokátkou na případu, kdy obětí domácího násilí nebyla žena, ale muž. Šlo o násilí psychické, nikoli fyzické. Klient svou situaci líčil se slzami v očích a pro mě bylo velmi těžké reagovat, zato kolegyně se toho ihned ujala velmi profesionálně, věcně, klienta podpořila a začala nabízet řešení,“ líčí Vejlupek.
Luddité 2.0
Na rozdíl od předchozích průmyslových revolucí, které ohrožovaly pracovní místa primárně v manuálních profesích, ta nadcházející hrozí nahradit i duševní práci. Nakolik ohroženou skupinou se cítí být advokáti? Oblast rodinného práva není podle Vejlupka vystavena většímu nebezpečí konkurence umělé inteligence než ostatní oblasti právních služeb. „Obavu z AI ani moc nemám, protože ty záležitosti v rodinném právu, stejně jako třeba v právu dědickém, částečně i obchodním v případě třeba rodinných firem, jsou často tak delikátní, že si neumím představit, že by je klienti řešili pouze přes umělou inteligenci. AI nám ale práci každodenně příjemně usnadňuje a my se můžeme více soustředit na tu osobní, lidskou stránku věci,“ dodává. Na nutnost přítomnosti lidského faktoru sází i Rudová. „Lidský aspekt nikdy nezmizí a technologie vždy zůstane nástrojem. Jen bude záležet, v jakých rukou je. Nicméně registruji obavy lidí i z toho, že si nedokážou nástroj osvojit a správně jej využívat. Obavy jsou přirozené, nezlehčuji je, ale přirozená je i zvídavost. Jdeme tou cestou, že vidíme „ostrůvky přirozené zvídavosti“ napříč kanceláří a tito lidé se stávají inovačními ambasadory. Mají naši podporu v přístupu k technologiím a tréninku a také k poznání rizik,“ přibližuje Rudová. Podle Slavíkové AI představuje klíčové téma, ale nemá obavu, že by se s ním profese nevyrovnala. „Nastoupit jako čerstvý koncipient do advokátní kanceláře a poslouchat, že do pár let nebudou advokáti potřeba, by mě po letech studia určitě nebavilo. A nemyslím, že je to pravda. Lidé budou chtít platit za lidi. Klienti si nechtějí povídat s umělou inteligencí, ale s námi, advokáty. AI je jeden z nástrojů, který zkvalitňuje naši službu, ale přidaná hodnota je někde jinde,“ říká partnerka Havel & Partners.
Konec memorování?
Současné výzvy pro svět advokacie citlivě vnímá i stavovská organizace, která před nedávnem prošla obměnou svého vedení. Českou advokátní komoru na setkání reprezentovali její čerstvá předsedkyně Monika Novotná, místopředsedkyně Michala Plachká a členky představenstva Jiřina Procházková a Barbora Vlachová.
Hodnota advokáta budoucnosti je podle čerstvě zvolených funkcionářů ČAK především v tom, že ví, co je jeho posláním a zodpovědností. „Dobrý advokát bude vždy hájit lidská práva,“ myslí si Novotná. Podle Plachké nemůže umělá inteligence zastat vše. „Co můžeme nabídnout nad rámec AI, a bude to tak vždy, je ochota převzít odpovědnost za celý proces a za výsledek,“ říká. Z pohledu Procházkové získají budoucí advokáti výhodu v tom, že se nebudou muset nic memorovat. „Budou se moci soustředit na kontext poskytovaných rad a díky nástrojům, které my jsme neměli, to budou mít jednodušší. Primární zůstává zodpovědnost a vztah s klientem,“ uvádí. Podle Vlachové pak AI má své zjevné limity. „Umělá inteligence nedokáže najít nejlepší a inovativní řešení, protože člověk se na případy dívá strategicky a komplexně a umí zohlednit individualitu klienta a jeho potřeby,“ vysvětluje. Šéfka ČAK Novotná pak upozorňuje na další zajímavý aspekt, který limituje využití technologií. „Jen člověk dokáže klientovi vysvětlit třeba to, že někdy nemá smysl jít do vyhraného sporu. Že to může natolik narušit vztahy mezi stranami, že to vítězství ve sporu do budoucna nic dobrého nepřinese.“
ČAK příštím generacím
Nové vedení komory přichází s určitým programem, který na výzvy dneška musí reagovat. Proto bude také důležité navázat užší kontakt s nastupující generací advokátů. „Rádi bychom přispěli k modernizaci vzdělávacího systému, je třeba se zamyslet i nad podobou advokátních zkoušek, kde by se měly zrušit přístupové testy a zůstane jen ústní a písemná část. Osobně považuji také za důležité, aby koncipienti byli slyšet, protože pokud budeme shora hrnout něco, o co není zájem, nebude to fungovat. Potřebujeme tedy zpětnou vazbu,“ říká Novotná. Napomáhá tomu například sekce advokátních koncipientů při ČAK, která má zajišťovat, aby komora řešila ve vztahu k budoucím generacím advokátů relevantní témata.
K oblasti vzdělávání má v novém složení představenstva ČAK hodně blízko Jiřina Procházková. „Klíčové je určit dovednosti, které potřebujeme do budoucna mít, a promítnout je do zkoušek. Rolí komory je soustředit se především na etické otázky a komunitu vzdělávat ve stavovské etice, protože je to lidský prvek, který bude rozhodovat. Druhá potřebná věc je otevřít komoru natolik, aby se koncipienti mohli cítit součástí komunity,“ poznamenává Procházková. Vlachová připomíná, že ve společnosti posiluje trend přesunu důrazu od znalostí ke kompetencím. „Informace jsou dostupné lusknutím prstu. Bude nadále nutné mít všeobecný přehled o jednotlivých právních úpravách, ale vytrácí se potřeba detailně znát každý paragraf. Od koncipientů pak bude vyžadováno, aby ke zkouškám nepřišli jen nabiflovaní, ale aby měli kompetence pro výkon advokátní profese. Systém, který toto ověří, musíme teprve najít,“ uvádí advokátka a dodává, že úkolem nové komory je přesvědčit koncipienty, že pro ně může být přínosným partnerem.
Novotná k tomu přidává bonmot, že advokátní zkoušky by měly ověřit, zda „koncipienta můžeme pustit na klienta“. Podle Novotné to obnáší jiné pojetí zkoušky, než je prověření znalosti paragrafů. „Zkušební komisař musí předložit situaci, kdy přijde klient a předestře problém. Co s tím budete dělat, jaké navrhujete řešení? Jenže část komise tvoří akademici a ti mají tendenci dělat z toho druhé státnice. Změnit jejich optiku nebude snadné,“ přemítá předsedkyně ČAK.
Procházková nicméně namítá, že tendence přesunu poptávky od znalostí k dovednostem neznamená, že by tvrdé vědomosti ztrácely na významu. „Nebojme se znalostí. Nebudeme všichni dělat jen soft skills. Přísun informací tříbí mozek. Když jsem studovala rok v USA, měli jsme za úkol přečíst deset knih týdně. V životě jsem nebyla tak bystrá jako tehdy, kdy jsem nasávala fakta v obrovských objemech. Tuhle schopnost si musíme zachovat i v éře umělé inteligence, protože bez ní nebudeme schopni kriticky přemýšlet,“ je přesvědčena. Podle Plachké bohaté informační zázemí advokátům pomáhá i v další klíčové dovednosti. „I v éře umělé inteligence bude důležitá schopnost klást správné otázky. To je koneckonců alfa a omega i při práci s umělou inteligencí – špatně položená otázka přinese špatnou odpověď. To platí i v advokátní praxi,“ uzavřela místopředsedkyně ČAK.
•
