Jestli něco my Češi umíme, tak je to říkat Slovákům, co mají dělat, takže proč se tady taky nesvést na vlně boje za nezávislost slovenských médií, jak je ostatně situace na TV Markíza hojně prezentována. Bohužel ale pro všechny, kteří by se chtěli postavit na „stranu dobra“, ale v tomto konkrétním případě vůbec o žádný souboj dobra se zlem nejde. Co je ale jisté, je to, že vítěze boj o TV Markíza mít nebude, protože ani nemůže.
Vůči Slovensku dlouhodobě trpíme určitým syndromem staršího bratra. Po většinu času si z domnělého mladšího bratra děláme legraci, nicméně zároveň nemineme příležitost udělovat mu všelijaké rady do života, ideálně nevyžádané. Tuto příležitost jsme si nenechali ujít ani v souvislosti se spory, které se rozhořely v nejsledovanější slovenské televizi TV Markíza. O co jde? Moderátor nejsledovanějšího politického diskusního pořadu nejen na Markíze Michal Kovačič, ale na Slovensku vůbec, ve vysílacím čase namísto moderování zkritizoval poměry ve vedení stanice, které nepřímo obvinil z podílu na „orbánizaci“ slovenských médií. Za toto vystoupení bylo Kovačičovi oznámeno, že jeho pořad Na tělo končí a v zásadě končí i on sám, jelikož porušil povinnosti, které mu klade zákon o mediálních službách a etický kodex novináře a podle nichž nesmí zneužít vysílání pro prezentaci vlastních názorů. Což se asi shodneme, že udělal, i když s ním třeba co do obsahu jeho sdělení souhlasíme.
Na Kovačičovu stranu se postavila podstatná část jeho kolegů z řad zaměstnanců televize, stejně tak novináři napříč slovenskými, ale i českými liberálními médii. Ti ho začali prezentovat jako bojovníka za demokracii proti hrozící ficokracii, proti němuž stojí nejen neliberální slovenští politici, ale hlavně český akcionář, který těmto politikům hraje na ruku. TV Markíza totiž spadá do skupiny CME, takže konečným vlastníkem je česká skupina PPF. Vnímat ale dění v televizi jen jako souboj perzekvovaného hrdiny Kovačiče, co na oltář demokracie obětoval kariéru, a jakéhosi blíže neurčeného spolčení Roberta Fica a PPF, která mu má jít v rámci televize na ruku, aby vydělala na Slovensku jinde, je nejen naprosto zjednodušující pohled na věc, ale hlavně známka toho, že ten, kdo tento pohled akceptuje, to sice asi myslí dobře, ale už moc nerozumí fungování ani médií, ani politiky, ani byznysu.
Jádro pudla je zakopané v tom, že moderátor jako zaměstnanec se zachoval, jak neměl, a vedení TV Markíza jako zaměstnavatel se zachovalo, jak muselo. Než vztyčíte nesouhlasný prst s tím, že tohle je přeci něco jiného, protože Kovačič sledoval vyšší cíl, zkuste se nad tím zamyslet z druhé strany. Kdyby jiný moderátor politické debaty začal v přímém přenosu děkovat pánu bohu, že Slovensku seslal Fica a spol., a vedení by postupovalo stejně, protože co do formy by se dopustil stejného prohřešku se stejnými následky, bez ohledu na obsah, hájili byste ho stejně srdnatě, jako hájíte Michala Kovačiče? Asi ne, protože zatímco Kovačič říká, co slyšet chcete a s čím souhlasíte, druhý hypotetický moderátor představuje přesný opak.
To samé platí i pro pohled na roli PPF jako akcionáře, respektive pro volání po zásahu do situace, konkrétně toho zásahu, který by Kovačiče a jeho pořad vrátil na obrazovky a všichni by se tvářili, jako by se nic nestalo. Pakliže by televize vyhodila moderátora za dejme tomu podporu ruské války na Ukrajině, případně za hajlování v přímém přenosu, volal by někdo po tom, ať se akcionář zachová jako deus ex machina a zásahem shůry direktivně rozhodnutí vedení televize zvrátí? Asi ne. Kdyby to akcionář udělal sám od sebe, tak se nestávkuje proti vedení stanice, ale proti akcionáři zneužívajícímu své postavení, a stávka by to byla zcela oprávněná. Paradoxem je, že ti samí lidé, co kritizovali Andreje Babiše za to, že zneužívá svého vlastnictví médií k tomu, aby ovlivňoval dění v nich, nyní požadují po jiném majiteli média, ať se chová přesně takto. Jen proto, že jedno mu do světonázoru nezapadá, a druhé ano.
Nutné je si uvědomit i další věc. TV Markíza je televize soukromá, nikoliv veřejnoprávní. Ponechme stranou, že i na veřejnoprávní televizi, slovenské, české nebo jakékoliv jiné, by zneužití vysílacího času k prezentaci vlastních politických názorů nezůstalo bez následku. Komerční televize se nemůže spoléhat na pravidelný příliv miliard z veřejných peněz, ale musí si na sebe vydělat. Musí zvažovat svá rozhodnutí, protože když budou špatná a peníze dojdou, tak holt nemůže přijít ke správci státní kasy s nataženou rukou a po chvíli handrkování odejít s finanční injekcí. Musí zvažovat i ta rozhodnutí, která mohou uškodit, a odchod oblíbeného moderátora a konec jeho populárního pořadu takovým rozhodnutím nepochybně být může. Ve vedení televize sedí mediální manažeři s desítkami let zkušeností, kteří moc dobře vědí, že některá rozhodnutí mohou být fatální. Jen u toho nečtou komentáře na facebooku a twitteru, které jim sdělují, jaká rozhodnutí to jsou.
Management TV Markíza vydal prohlášení o ukončení jednání se stávkovým výborem, s odvoláním na to, že stávkující o žádnou deeskalaci situace a její řešení vlastně zájem ani nemají. Už teď je jasné, že vítězem nebude nikdo, protože ze záležitosti mediálně-manažerské se udělala záležitost ideologická. Obzvláště čeští liberální novináři nevynechali příležitost do ohníčku rozdělené slovenské společnosti několikrát silně fouknout, aby se rozhořel ještě více, protože kdo není s námi (Kovačičem/liberálními novináři,/demokraty/atd.), ten je proti nám (s Ficem/orbanizovanými novináři/nedemokraty/atd.) Dodání tématu oné aureoly nedotknutelnosti, kde jiný než liberální názor lícující postoje „prokovačičovských“ novinářů musí být označen za zavrženíhodný a veřejně zostuzen (což předpokládám, že bude osudem i tohoto textu), nemá s konstruktivní debatou nic společného a k vyřešení sporu nepřispěje, naopak.
V neposlední řadě se vraťme k tomu, za co byl vlastně Kovačič potrestán. Za to, že překročil profesní mantinely a z novináře se stal v přímém přenosu aktivistou, což zrovna u moderátora politické debaty nejsou úplně slučitelné kategorie, ač třeba jeho píšícím kolegům z rubriky politických komentářů by to samé nejspíše prošlo, obzvláště v liberálně profilovaných redakcích. Novináři ať klidně aktivističtí jsou, jistě si najdou čtenáře a diváky, kteří to ocení, ale bylo by fér tak činit ve vlastním subjektu na vlastní náklady, a ne se aktivismem pokoušet přetvářet k obrazu svému soukromý subjekt cizí, a když jim není vyhověno, bít na poplach a konstatovat ohrožení demokracie. S bojem za svobodu médií to pak nemá nic moc společného.
•
