Energetika budoucnosti bude záležitostí chytrého mixu. Fotovoltaiky a větrníky představují jen jednu část. Už dnes se používají i jiné decentralizované zdroje, například kogenerační jednotky, testují se konvenční technologie jako motorgenerátory s alternativním palivem na vodík či syntetická paliva. Vedle toho se rozvíjí jaderná energetika. Každá z technologií nabízí jiné výhody a nevýhody a jednotlivé zdroje se doplňují. Stále ale bude třeba je propojovat v jeden celek. „Do budoucna se každý bude snažit zlepšit svou energetickou bilanci vlastní výrobou, ale neznamená to, že bychom se obešli bez centrální přenosové soustavy, do které budeme muset dále investovat, a to významně i na poli digitalizace,“ říká manažer společnosti, která se zaměřuje na řídící systémy pro energetiku. V rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem [ta]Udržitelnost, také podotýká, že chytré řízení bude stále potřebnější i na straně spotřeby.
Energetika se zásadně mění pod tlakem na snižování emisí skleníkových plynů. Roste podíl výroby z obnovitelných zdrojů, s nimiž přichází decentralizace výroby, protože solár může mít na střeše skoro každý rodinný dům a větrník za humny kdejaká obec. Kde jsou dnes s lokální energetickou nezávislostí nejdále?
Na tuto otázku neumím jednoduše odpovědět, k moderní nízkoemisní energetice vedou různé cesty a každý stát k tomu přistupuje jinak. Například je obecně známý rozdíl v preferovaných zdrojích mezi Německem a Francií. Dalším důležitým aspektem je podpora ze strany legislativy pro obnovitelné zdroje, nezávislou agregaci, digitalizaci, komunitní energetiku a tak dále. Například s digitalizací a komunitní energetikou jsou daleko v Nizozemsku nebo ve Španělsku. Aktuálně vidíme velkou poptávku po integraci a řízení obnovitelných zdrojů po celé Evropě, ale západní část je o nějaký ten rok napřed, co se adopce nových technologií a podpory v legislativě týče. Celosvětově v našich hybridních projektech vede Austrálie – nejen díky výborným klimatickým podmínkám, ale také z nutnosti. Některé státy trpí významnými výpadky centrální sítě, nebo je pro některé odlehlé části vybudování centrální sítě příliš drahé. Také čelí častým povodním a přírodním katastrofám, kde opět mobilní hybridní mikrosítě mohou velmi dobře a rychle dodávat energii místo přerušené centrální sítě.
Plyne pro nás z pokročilejších vzorů jinde ve světě nějaké ponaučení?
Ano, nutností je digitalizace a podpora ze strany legislativních orgánů.
Obnovitelné zdroje mají kvůli své závislosti na počasí na svědomí větší nestabilitu sítě. Je decentralizace, a tedy co největší přiblížení výroby spotřebě, tou nejlepší odpovědí na tento problém?
Přiblížení výroby ke spotřebě vnímám spíše jako krok, jak se vyhnout nebo spíš oddálit problémy s investicí do infrastruktury distribučních a přenosových sítí. Volatilitu obnovitelných zdrojů řešíme spíše flexibilitou v rámci spotřeby – tedy možností přizpůsobit krátkodobě spotřebu aktuálním podmínkám sítě – a flexibilitou na straně výroby, tedy patřičným množstvím konvenčních zdrojů, které můžeme v době výpadků použít. Ty jsou také distribuované/decentralizované.
V Česku dnes zřizovatelé obnovitelných zdrojů, typicky domácnosti, čelí sílící restrikci připojování do sítě a také dotační systém je nastaven pro pořizování domácích bateriových úložišť. Pokud vím, od okolních zemí se v tom odlišujeme. Dá se říct, že je Česko prozíravější?
Řekl bych, že je to spíše otázka časování, tedy zpoždění, se kterým Česko do podpory obnovitelných zdrojů naskočilo. Němci začali o dost dříve, a to je důvod, proč instalovali v minulosti méně baterií, které byly dražší, ne tak dostupné. Česko začalo později, takže máme statisticky více instalací s baterkami, ale je to platné pouze pro domácnosti. Co se týká baterií velkokapacitních, tam jsme na začátku. Každopádně vnímám podporu akumulace jako správný krok.
Má decentralizace výroby i jiné formy, než je nástup obnovitelných zdrojů? Často skloňovány bývají například malé jaderné reaktory… Jinak řečeno, bude decentralizovaná energetika budoucností v každém případě?
Ano, kromě fotovoltaiky a větrných elektráren se používají jiné decentralizované zdroje jako kogenerační jednotky (bioplyn), dále se pilotují konvenční technologie jako jsou motorgenerátory s alternativním palivem na vodík, syntetická paliva a podobně. Vedle toho se rozvíjí jaderná energetika. Každá z technologií nabízí jiné výhody a nevýhody a jednotlivé zdroje se doplňují. Neřekl bych, že odpovědí na vše bude jeden typ zdroje, půjde spíš o chytrý mix. Obecným trendem bude, že se každý bude snažit zlepšit svou energetickou bilanci i svou vlastní výrobou, ale neznamená to, že bychom se obešli bez centrální přenosové soustavy, do které budeme muset dále investovat, a to významně i na poli digitalizace.
Silně centralizovaná energetika má bezpochyby rovněž své výhody, například z pohledu plánování a řízení. Kdybyste měl zbilancovat výhody a nevýhody obou přístupů, jak by to zúčtování vypadalo?
Na jedné straně je decentralizace cesta, jak pokrýt narůstající požadavky na spotřebu s nižší investicí do distribucí a přenosových sítí. Obnovitelné zdroje pomáhají snižovat emise, instalace menších a lokálních zdrojů je jednoduší a decentralizace nám přináší větší flexibilitu v rámci přizpůsobení se aktuálním požadavkům na dodávky energie. Na druhé straně řízení decentralizovaného systému je bezpochyby složitější, energie teče všemi směry, spotřebitelé mění svoje chování, co se spotřeby a výroby týče, potřebujeme celou síť digitalizovat. Je to technologická revoluce v energetice, ale je to z mého pohledu správně.
ComAp je producentem různých řídících a ovládacích systémů pro energetiku. Je pro vás současná transformace zlatým dolem?
Nevím, jak definovat zlatý důl, ale protože se ComAp zabývá řízením decentralizovaných zdrojů od svého vzniku, je pro nás tento trend zcela jistě pozitivní.
Co dnes vaši klienti poptávají především?
Řídící systém, který umí propojit různé zdroje elektrické energie a zařídit její spolehlivou dodávku, zvláště za extrémních stavů sítě, v co nejekonomičtější kombinaci zdrojů a zátěže.
Dá se porovnat, o kolik je dnes ovládání energetických sítí složitější než třeba před dekádou dvěma?
Je to řádově složitější, protože energie neteče od centrálního zdroje ke spotřebiteli, ale oběma směry. Chování spotřebitele se mění podle toho, jaké je počasí a zda chce optimalizovat své chování čili spotřebu s cílem něco z toho získat. Navíc na dodávce energie se podílí mnoho firem, jako jsou distributor, obchodník, agregátor, a každý má jiný zájem a cíl, takže i ekonomicky je to složitá hra.
Kde vidíte své hlavní pole působnosti do budoucna – nejen věcně, ale třeba i regionálně?
Budoucnost vidíme určitě nadále v hybridních mikrosítích. Co se týká řízení obnovitelných zdrojů, působíme celosvětově, klíčové jsou pro nás Austrálie, jihovýchodní Asie, Afrika, Evropa a Spojené státy. Vyvíjíme aktivity i v Číně, hlavně v oblasti bateriových uložišť, pro které jsme vytvořili speciální řídicí systém.
Obecně platí, že udržitelná agenda zatím nejvíc mění odvětví s velkým dopadem na životní prostředí, jako je energetika. Musíte dnes ještě některé zákazníky přesvědčovat o udržitelných řešeních nebo už taková poptávka přichází sama?
Zákazníci spíše poptávají řešení, jak obnovitelné zdroje zaintegrovat a řídit, už neřeší, jestli se tímto vůbec zabývat. Pro mnoho z nich jsou to úplně nové aplikace a zdroje, se kterými nemají žádné zkušenosti, takže si rádi nechají poradit.
Jsme již dnes na cestě k energetice budoucnosti, jejímž základem budou fotovoltaiky rozprostřené po střechách a větrníky rozeseté po krajině, nebo má dlouhodobější vize ještě jinou podobu, která už se třeba rodí i v některých vašich řešeních?
Na to je velmi těžké odpovědět. Obecně platí, že výrobci jednotlivých typů zdrojů propagují svá řešení jako klíčovou technologii do budoucna. Z mého pohledu bude portfolio zdrojů a akumulačních zařízení velmi rozmanité a my v ComApu děláme vše proto, abychom uměli řídit cokoliv. Neméně zásadní je a bude řízení flexibility spotřeby.
Petr Matas
Je ředitelem marketingu ve společnosti ComAp, která je světovým lídrem v řídicích systémech pro záložní a nezávislé zdroje energie. V současnosti je hlavním předmětem jeho zájmu správa a řízení energie v rámci mikrosítí a jejich spolupráce s veřejnými sítěmi. Jeho oddělení uvádí na trh řídicí jednotky pro jakýkoliv nezávislý zdroj energie – od fotovoltaiky a větrných turbín, přes systémy pro řízení energie na lodích až po řízení záložních zdrojů pro data centra. Petr Matas je v ComApu téměř 13 let. Začínal jako produktový manažer pro displeje a postupně se vypracoval na ředitele oddělení produktového managementu, nyní marketingu. Je také členem nejužšího vedení firmy s 15 pobočkami po světě a sítí více než 70 distributorů.
•
