Ano, patenty jsou bezesporu užitečné. Zajišťují, aby vynálezci měli výlučná práva na plody své práce. Akademici však vesměs nejsou zároveň obchodníky a právníky; výzkumu se věnují s nadějí, že se jejich výsledky uplatní v praxi jaksi přirozeně. Mnohé univerzity tak hledají svůj přístup a strategii v ochraně průmyslových práv, která by vyhovovala jejich naturelu… Co ale o tomto hledání zjistíme, když nahlédneme do patentových studií a databází?
Foto: Shutterstock
Nejasnou koncepci mnoha evropských univerzit. To dokládá fakt, že u více než dvaceti procent jimi podaných patentových přihlášek nedochází k jejich dalšímu využití! Vynálezy jsou v těchto přihláškách pouze popsány – a ponechány k dalšímu volnému užití. Univerzity v těchto případech nijak netěží z komerčního potenciálu patentové ochrany a daná technická řešení bývají jen kvalifikovaným způsobem zveřejněna (podobně jako v odborných článcích).
V Česku je devatenáct vysokých škol, jež v období let 2000 až 2020 podaly alespoň jednu přihlášku k Evropskému patentovému úřadu (EPO), a projevily tak ambici chránit své objevy mezinárodně. Takových patentových přihlášek bylo celkem 704 (tedy 0,66 procenta ze všech akademických patentů z evropských zemí), což představuje takřka čtvrtinu všech přihlášek podaných v daném období českými subjekty. Evropský průměr je přitom maličko přes deset procent. Jak tomu máme rozumět? Tyto údaje lze číst buďto optimisticky a tak, že české univerzity jsou ve srovnání se zahraničními aktivnější, nebo realističtěji, že české firmy jsou liknavější ve vztahu k ochraně svých práv nežli jejich zahraniční konkurenti. V Evropě panuje značná nerovnováha mezi zeměmi a univerzitami; za polovinou všech akademických patentových přihlášek stojí pouze malá skupina škol. Do té nespadá žádná z českých. Patří sem však Université Grenoble Alpes, Technische Universität München, University of Oxford či ETH Zürich. Oproti tomu 62 procent univerzit v Evropě (!) vytvořilo ve sledovaných dvou dekádách jenom osm procent evropských akademických patentů.
Oněch 704 přihlášek staví Českou republiku na osmnáctou příčku mezi evropskými zeměmi. Pro srovnání: rakouské vysoké školy podaly 3 215 přihlášek, belgické 4 736, švýcarské 6 103 a švédské 6 356, což už je takřka šest procent Evropy. Češi neexcelují, ale nejsou ani na chvostu: připomeňme, že ze slovenských univerzit přišlo za stejnou dobu 92 přihlášek čili 0,09 procenta celku.
Honba za pomyslným „patentovým zlatem“ a statistikou není hlavním smyslem univerzit. Za nízkým počtem českých akademických patentů se skrývá více důvodů: od nízkého povědomí o možnostech ochrany přes systém hodnocení výstupů až po transfer znalostí. Každopádně však podané akademické patenty z Česka zůstávají častěji spíše jen inspirací než promyšlenou a ziskovou investicí.
Josef Kratochvíl, předseda Úřadu průmyslového vlastnictví
•
